Ahoj. Tady Jake, nechtěla by jsi zajít někam na kafe?
Páni! On už napsal. Pomyslela jsem si.
-Jasně! :-) Kde se sejdeme?
-Co třeba kolem 17:30 v Baru? ;-)
-Budu tam. Těším se. :-)
-Já taky.... :-)
***************************************************************************
''Kolik je hodin?! 16:30! Panebože to nestíhám!'' Rozeběhla jsem se do koupelny aby jsem se připravila. Když jsem však přišla do své koupelny zakřičela jsem. ''ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!'' Všechno bylo rozbité. sklo bylo roztříštěno na milion malinký kousíčků. Umyvadlo bylo skoro vylomené a okno bylo otevřené a když jsem se podívala na zeď naproti zrcadlu bylo napsáno červeně.
------Lež!
Na zdi béžové barvy bylo jasně červenou barvou napsáno lež. Když jsem zvedla telefon bylo už 16:50. A já neměla jediné tušení co dělat. Uklidila jsem tedy, protože jsem se bála zavolat policii. Když jsem uklidila, bylo kolem 17:15. Rychle jsem se oblékla do černých šatů s lehkou krajkou. Přečesala jsem si vlasy a lehce si namalovala obličej. Bylo asi 17:20 když jsem zamykala a psala taťkovi zprávu s tím že jsem upadla v koupelně a rozbila jsem zrcadlo a nalomila umyvadlo.
*****************************************************************************************************
Když jsem vešlo do baru už u stolu seděl Jake. Měl bílou košili ve které vypadal skvěle. Vážně mu to seklo! Když jsem k němu přišla postavil se. ''Ahoj. Páni! Sluší ti to!'' -řekl. ''Děkuju. Taky ti to sekne.'' Posadili jsme se a objednali kafe. ''Tak, jak se máš?'' Navázal kontakt. ''Jsem docela vystrašená. '' ''Co se stalo?'' ''Někdo se asi vloupal do domu. Ve své koupelně jsem měla rozbité zrcadlo a umyvadlo. Divné na tom bylo to že nic z domu nezmizelo. A.... Taky jsem měla na zdi nápis. '' ''A jaký nápis?'' ''Lež, na zdi byla napsána jen Lež!'' ''Poslouchej, to není dobré. Vím že mě ani neznáš, ale budeš mi muset důvěřovat.'' ''Dobře'' ''Na tomto světě jsou věci, bytosti. Bytosti které jsou obvykle k nenalezení.'' -řekl mi. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. ''Jacobe? Jaké bytosti. O čem to mluvíš?'' ''Podívej bude to znít šíleně....'' ''Mluv!'' ''Jsem magik, prakticky čaroděj.'' -zarazila jsem se. Opravdu?! Na takovéhle věci jsem věřila když jsem byla ještě dítě. ''Cože jsi?!'' ''Magik'' ''SI ze mě děláš srandu že?!'' ''Ne, opravdu Kataríno, vyslechni mě.'' ''Dokaž to.'' -řekla jsem mu. ''Fajn, ale až na konci rande.'' ''Rande?'' ''Vadí'' ''Ne. Nevadí.'' -Usmála jsem se. Když jsem si s ním povídala, mluvil tak... Plynule a vůbec se nezasekával. A ten jeho hlas. Když promluvil rozplynula jsem se. Hltala jsem každé jeho slovo.
*****************************************************************************************************
Přišli jsme před verandu, zahleděl se mi do očí... Dal mi ruku na tvář a když jsem viděla jak se naše rty začali přibližovat zavřela jsem oči. Cítila jsem velice romantický polibek. Když jsme se od sebe odtrhli pousmála jsem se. ''Tak, co? Dokaž že ovládáš magii.'' ''Dobře'' -Odlomil suchý květ z růže a před míma očima jsem ten květ viděla v plné barvě a síle. Nevěřila jsem vlastním očím. ''Ta kytka nezvadne. Nech si ji. Přines ji na další rande.'' Nic jsem neříkala,koukla jsem se mu do očí... Jen mne znovu políbil a odešel.
ČTEŠ
(Nadpřirozená) Love Story
RomanceAhoj jmenuji se Katarína, bylo mi teprve 17 let, když jsem poznala ještě temnější stranu světa.
