Pokoj číslo 13

448 19 5
                                    

Jednou večer mě na cestě za mojí kamarádkou Anetou zastihla velká bouře a ke vší smůle se mi porouchalo auto. Nedaleko jsem naštěstí narazila na malý penzion. Na recepci jsem požádala o ubytování, ale recepční mi sdělila, že mají všechny pokoje obsazené. Chystala jsem se odejít, ale recepční mě zastavila ,, vlastně bych vám mohla nabídnout pokoj číslo 13". Hned jsem pokoj přijmula, ale recepční mě upozornila, že se v tom to pokoji stalo mnoho podivných věcí, ale já jsem recepční ujistila, že pokoj opravdu chci a že se nic nestane. Recepční mi dala klíče od pokoje a ještě mi řekla, že kdybych cokoliv potřebovala, tak ať zazvoním na zvonek vedle dveří. Vešla jsem do pokoje, odložila si věci a lehla do postele s mojí oblíbenou knížkou. Najednou mi přeběhl mráz po zádech a já začela mít takový divný pocit. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na stěnu na proti mně. Oči mi zůstaly viset na krvavě rudém nápisu ,,ZEMŘEŠ!". Po prvním úleku mě napadlo, že se jedná o nějaký špatný vtip. V tu chvíli mi něco prudce zalistovalo v knížce a vyškublo stránku s číslem 13. Odhodila jsem knížku a rychle utíkala ke zvonku. Když jsem byla jen pár kroků od zvonku něco mi podrazilo nohy a já spadla na zem. V tu chvíli mě napadlo, že tady opravdu umřu a začela jsem křičet. Náhle se nápis na zdi změnil ,,ZKUS UTÉCT!". Nevzdávala jsem to a začela jsem se pozvolna plížit ke zvonku. Když jsem se dostala ke zvonku, zvonila jsem jako o život. Rychle jsem vzala za kliku od dveří, ale byly zamčené. Nevzpomínám si, že bych zamykala. Za dveřmi jsem slyšela, jak se sbíhají lidé z ostatních pokojů a někdo se dokonce snažil i dveře vylomit. Po nějaké době dveře povolily a do pokoje vpadla recepční. Očima přelétla po pokoji a začela mumlat něco v cizém jazyce. Jazyk jsem neznala, ale vzdáleně mi připomínal latinu. Recepční mě chytila a odtáhla z pokoje na chodbu.
Druhý den ráno jsem chtěla auto nechat odtáhnout, když jsem však strčila klíčky do zapalování podivnou náhodou jsem nastartovala.
Když dnes na ten den vzpomínám, jsem ráda, že jsem to přežila a do pokoje číslo 13 už nikdy nevstoupím...

Doufám, že se vám tento příběh líbil. :)

Pokoj číslo 13Kde žijí příběhy. Začni objevovat