Cosplay? Cosplay! [Shingeki no Kyojin]

Cosplay? Cosplay!

Když za mnou došel Armin s tím, abych mu pomohl a zároveň si přivydělal, neměl jsem vlastně nic proti. Konec konců, jít na con, poznat nový lidi a možná i nějaký nový zájem čistě pro sebe v podobě kupování bodypillows s 2D holkami či vymýšlení nějakých těch zajímavých fanfikcí... no, fajn, nebylo to pro mě. Za prvý jsem měl radši reálný holky a jejich reálná prsa, která sloužila skvělým polštářem, který žádný bodypillow nenahradí a za druhý – neuměl jsem pořádně psát a bylo jedno jestli to měla být prach obyčejná zpráva Arminovi, Mikase či někomu dalšímu. Dokázal jsem i ve slově ahoj udělat chybu (neptejte se mě jak).

Každopádně – peníze. To je to, kvůli čemu jsem se na tu prapodivnou akci vůbec vydal, zvlášť když byl Armin jeden z hlavních organizátorů a na rozdíl od ostatních orgů (organizátoři zkráceně), kteří tam byli de facto zdarma (neplatili za vstup), já tam byl fakt a čistě jenom pro peníze, čímž jsem se automaticky řadil ke kategorii „special lidí". Organizátory z vyšší vrstvy (takoví ti vážnější jedinci, kteří už mají na starost vážnější věci) sice byli prvně proti, ale když jim Armin vysvětlil, jak dobře to umím s elektronikou (což já fakt uměl – mohl jsem z jedné místnosti řídit celý con od světel až po promítání filmů), rozhodli se pro mě tedy udělat takovou výjimku.

A tak jsem teď byl tady – pár hodin před zahájením – a koukal jsem na ten dav, který se shromažďoval nedočkavě před vchodem. Hlavou mi v tu chvíli kolovaly otázky jako koho to vůbec cosplayují, je to třeba někdo koho znám, je tam někde mezi nimi Armin (i když ten už běhal asi někde uvnitř budovy), jestli tu uvidím lidi ze staré základky – no prostě totální banality. Zároveň jsem si pokládal otázku, co ti lidi vůbec dělají se svým životem... Ne, jako vážně – vždyť jen ztrácejí čas! Ale dalo se to tak vůbec nazvat? Nevím, určitě tu poznávají nový lidi, ale zároveň se chtějí předvést před ostatními. Viděl jsem už asi pětkrát v té frontě jeden a ten samý cosplay, ale v jiný kvalitě – jeden byl koupený, druhý jakž takž vyrobený, třetí koupený od jiného dodavatele, čtvrtý vymastrovaný na nejvyšší úrovni a pátý takový spíš opravdu na úrovni wannabe-cosplay. A bylo mi jasné, že všechno je to jenom proto, aby se pak na ně ostatní dívali a říkali si jo, tu postavu znám, byla fajn a ten cosplay je taky fajn, tak se s tím člověkem seznámím a udělám fotku. Zkrátka, celá tahle akce se mi zdála stvořená pro jednu jedinou věc – EXP pro kolonku Ego, takže ke konci conu, který měl trvat tři dny, většina odjede s +100 EXP Ego (či dokonce víc) nebo -100 EXP Ego (či dokonce míň). Jo, i to se pravděpodobně mohlo stát, že se nějaký cosplayer začne cítit jako absolutní a totální nicka a odjede s náladou horší, než když stál ve frontě a říkal si, že konečně světu ukáže, jaká postava v něm doopravdy dřímá.

Jen tak jsem tam stál v orgovském tričku s visačkou okolo krku, kde stálo moje jméno a co tu vůbec dělám za práci, díval se na tu zvětšující se frontu a v klidu upíjel kávu. Úžasné, fakt, ale dokud mám všechnu elektrickou energii pod kontrolou, klid a kafe (a myšlenku na svoje vydělané penízky), mohl jsem být v klidu a věnovat se svému vlastnímu světu v podobě koukání na seriál, co jsem si stáhl na mobil a na který jsem se taky poměrně těšil.

Když byl dav vpuštěn dovnitř, zamířil jsem se tedy ihned do své vlastní místnustky a podíval jsem se na harmonogram kdy, co a kde mám zapnout, zhasnout, vypnout, rozsvítit, otevřít a tak dále a tak podobně.

Všechno šlo poměrně v chillu – pil jsem už třetí hrnek své oblíbené kávy a sledoval pátý díl nového seriálu, když do mé skromné kanceláře vpadl Armin s tím, že nastal nějaký problém v promítací síni, kam jsem vyrazil zcela poklidně, že bez tak jim prej vypadl kabel z napájení nebo něco takového. Co mě ale dostalo, tak bylo, jak lidi ztichli, když jsem do té promítací místnosti vešel. Jakože – momentální klid a všichni na mě zírali, než si začali mezi sebou šeptat. Cítil jsem, jak se na mě dívají. Jejich pohledy se mě snad jakoby dotýkali.