A vskutku, kondomy zmizely. S nimi zmizeli i moje matka a ten neznámej idiot, co po něm zbylo tolik bordelu. Všude, po stole, po lince, po podlaze se válely plechovky od piva. Máma pivo nepije. Nechala jsem je být a odešla nahoru, po těch šílených, strmých schodech do mého pokoje, kde jsem sebou vyčerpaně kecla na postel. V hlavě se mi točila pořád jedna a ta samá myšlenka. Zabít se sama, nebo to nechat udělat je ? „Panebože co jsem to udělala ? Proč jsem prostě nedržela hubu, nebo se mu neomluvila ?!" Zdrceně jsem ležela na posteli a přemýšlela o svém osudu, když najednou bouchly hlavní dveře. Napřímila jsem se na posteli a vylítla z ní, když jsem zjistila, že jsem zapomněla zamknout. Samozřejmě by to mohla být matka, ale ta vždycky ječí na celej barák že už je doma, jako by o to někdo stál. A věřte mi, nestál. Šáhla jsem do kapsy u bundy pro pepřák a poté co jsem obezřetně sešla schody, vběhla do chodby, a tiskla pepřák v ruce za zády, naskytl se mi pohled na Damona, v celé jeho kráse. Teda, spíš na jeho záda. Sekla jsem se na místě a zírala na něj, neschopná se nadechnout. „Do hajzlu, co tady dělá ? Co dělá, v chodbě MÝHO BARÁKU ?! Přišel mě zabít ? Vyřídit se ten náš malý incident na zastávce ?" Otočil se v ten moment, kdy jsem pozpátku, pomalu, začala couvat zpět do kuchyně, v ruce hystericky mačkajíc pepřák s pevným odhodláním mu ho při sebemenším pohybu vystříkat do obličeje. Moje odhodlání ztroskotalo při pohledu do jeho očí protože ho vystřídala panika. Otočila jsem se a utíkala, utíkala co nejrychleji jsem mohla, srdce někde v žaludku, plíce v jednom ohni. Slyšela jsem, jak se rozeběhl za mnou, mnohem rychleji než jsem běžela já a mě docházelo, že pokud se okamžitě, teď hned, někde nezamknu, můžu se rovnou zastavit a nechat se zabít. Místo toho abych teď vyběhla ty kreténský schody, zamířila jsem do koupelny v prvním patře, vyrvala jsem klíč z věšáčku vedle dveří a narvala ho z druhé strany do zámku. Otočení klíčem bylo nadosah, když jsem si všimla obrovského, odborného pavouka vedle mé hlavy. Možná si říkáte, „No a co ? Tak je s ní v koupelně pavouk." ale pro arachnofobika je to noční můra. S jekotem jsem rozrazila dveře zrovna když Damon přibíhal. V té chvíli jsem ho nejspíš hodně překvapila protože se zastavil a koukal jak histericky ječím a kopu kolem sebe ve snaze dostat to odporné osminohé stvoření co nejdál od sebe. Když jsem se ujistila že je pryč, nebo lépe řečeno, pořád v koupelně vedle dveří a ne na mě, přestala jsem křičet, uklidnila se, narovnala záda a jukla na Damona, který stál pořád na někde uprostřed chodby, pořád dost blízko na to, aby mě chytil kdykoliv by se mu zachtělo, se zkoumavým pohledem v očích. Odkašlala jsem si. „Pavouk", řekla jsem. „Arachnofobici se s pavouky moc nekamarádí", dodala jsem, když se stále ani nehnul a nic neříkal. Nikdy jsem si nevšimla, jak je vysokej, o dost vyšší než já. Možná tak o 10-15 cenťáků vyšší ? Nb ještě víc ? Z toho jak vyplňoval chodbu musel mít nejmíň metr osmdesát, což je oproti mým stošedesátiosmi centimetrům docela rozdíl. Zatímco jsem uvažovala nad jeho výškou a ztratila pozornost, vykročil směrem ke mě. Ovšem jakmile se pohnul, pepřák v mojí ruce vystřelil vzhůru a mířil přímo na něj. Asi jsem vypadala k popukání, protože mu začaly cukat koutky. „Tak já přijdu na návštěvu a ona na mě vytáhne pepřák, ts ts ts, takhle s k hostům nechová", promluvil vážně. Nevěřícně jsem na něj zírala. Z obranného postoje jsem se napřímila, ruka s pepřákem mi klesla. „A o tom, že existuje domovní zvonek ti nikdo neřekl ? Měla jsem tě za zloděje ty pitomče !" odsekla jsem. Chvíli jsem měla pocit že se mu v očích mihl něco jako soucit, což mi dalo jistou šanci na přežití, ale poté co znovu promluvil, ze mě veškeré naděje vyprchaly. „Kdybych zazvonil, tak neexistuje šance že bys mi otevřela kočičko, proto jsem si zahrál na zloděje." Odjistila jsem pojistku u pepřáku. "A pokud vím, máme mezi sebou nevyřízené účty, tak mě napadlo že by bylo lepší za tebou zajít k tobě domů, než ti to dát sežrat ve škole." usmál se. Po páteři mi přejela husina. „A co mi to nedat sežrat nikdy ?" otázala jsem se s nadějí. „Prosím", vyhrkla jsem rychle když se chystal promluvit. Měřil si mě pohledem. „Tak snadný to nebude." Blafuje ? Pochybuju, ale mohl by. Pomalu se začal přibližovat, moje ruka byla v pohotovosti. Šel furt blíž a blíž až byl na dosah ruky. Celou dobu mi koukal do očí, sledoval mě jako hladový lev svou kořist. Pak se vše sehrálo neskutečně rychle, všimla jsem si jen jak rychle překonal vzdálenost mezi námi, chytil mě kolem pasu a snažil se mě políbit. Vážně, Damon mi nechtěl ublížit, chtěl mě líbat. Ale já nechtěla. Z bezprostřední blízkosti jsem mu nastříkala pepřák do těch nádherných očí, ale místo aby mě pustil, chytil mě ještě pevněji a chytil se aby nespadl, zatímco nadával a mnul si jednou rukou oči. „Ty zasraná krávo ! Moje oči do hajzlu !" Tohle mě probralo z transu způsobeného jeho blízkosti. Snažila jsem se od něj dostat, ale držel mě pořád pevněji. Škubl se mnou a přimáčkl mě na zeď zatímco prohodil : „Tohohle budeš kurva litovat." a hlavní dveře se otevřely. Oba jsme ztuhli. „Jsem doma!" zakřičela máma. „Mami ! Jsem tady !" křikla jsem a kroutila se směrem od něj. Pustil mě. Běžela jsem do kuchyně, kde byla máma a odkládala si nákup na linku. Když mě viděla jak k ní zoufale běžím ustanula v pohybu koukla na Damona který přišel sekundu po mě. Věnoval mi poslední pohled než zmizel za rohem a odešel dveřmi pryč.
---------------------------------------------- Nahoře je Grace.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
