Zámecká paní (POZASTAVENO)

*1

TRRRRRRRRRRRRR!!!! Zazvonil mi budík. Líně jsem zvedla ruku a vypnula ho. Posadila jsem se a mozek mi začal pomaličku pracovat.

-Kolik je hodin?

      - Šest ráno.

-Co je dneska za den?

     -Neděle.

-Tak proč máš, ty huso, zapnutej budík?!

Znovu jsem se položila do postele s nebesy a usnula jsem ještě na tři hodiny.

,,Lexi. Lexi? Lexi?!" Bušili mi na dveře mí dva bráchové. Jsou dvojčata a rádi matou lidi svým vzhledem. Člověk by přísahal, že ti dva roštáci mají i stejný počet vlasů. James má ale na levé tváři malinkaté mateřské znaménko. Šlohnul mi korektor, aby si ho mohl každé ráno zamaskovat a aby si tam to kolečko mohl Damon udělat taky. Přeci aby vypadali stejně.... Ale i přes to všechno je rozpoznám. James má to kolečko přece jenom výraznější.. a hlavě je rozeznávám podle vědomostí.

Vstala jsem, hodila jsem na sebe své nejhezčí šaty, s živůtkem prošívaným zlatem a obručovou sukní jakbysmet a šla jsem otevřít dveře těm dvou otrapům.

,,Dobré ráno." Popřála jsem jim uhlazeně. Dneska se kluci sladili do modré košile, hnědého opasku s kordem na pravém boku a do černých jezdeckých kalhot.

Jakmile Damon, (kterého jsem hned poznala), nakoukl do mého pokoje hned brečel smíchy.

,,Lexi, tobě v tom pokoji lezl hraboš, ne?" Smál se.

Rychle jsem přivírala dveře. V pokoji mám vždy neskutečný binec. Rozházené šaty a spodní prádlo už už padalo ze židle se sametovými opěrátky. Něco se povalovalo také na zemi.

,,Nekoukejte mi do mého pokoje. Máte svůj, ve kterém se můžete vynadívat.." Nadávala jsem. Zamkla jsem dveře, aby mi tam nemohli vlézt. Schovala jsem si je a rychle jsem odešla na naši velikou zahradu.

Ze zahrad, jak francouzských, tak anglických, je náš zámek nádherně vidět. Procházela jsem se s deštníkem nad hlavou po francouzské zahradě, když tu mě znovu potkali Damon s Jamesem.

,,Hádej, kdo jsem?" Zeptali se oba najednou.

,,Jaké je hlavní město Španělska?" Řekla jsem namísto odpovědi.

,,Madrid!" Vykřikli zase najednou.

,,A hlavní město Chille?" Otázala jsem se znovu. Tohle už bylo těžší.

,,Santiago de Chille!" Křikl James. Očividně to byl James, protože on je blázen do zeměpisu. Děsně ho to baví a já furt nechápu, co na tom vidí. Damona zas baví přírodopis, ale není takový nadšenec.

,,Výborně." Pochválila jsem ho. Pohodila jsem svými černými vlasy a vytáhla rtěnku. Udělala jsem malý tuplík růžovou rtěnkou Jamesovi na košili, abych ho poznala. ,,Ty jsi James," Ukázala jsem na jednoho z bratrů, ,,a ty jsi Damon." A odešla jsem dál do zahrad.

Sedla jsem si ke kašně a jemně jsem rukou čechrala vodu. Co budu dneska dělat? Říkala jsem si. Ježiši kriste! Dneska má vlastně přijet ten král ze sousedního zámku. Jak on se jmenoval? Lancel!! A já jsem princezna, takže tam musím být! Ne!! To bude nuda. V kolik měl přijet? V deset? Ne, v půl jedenácté! A kolik je? Podívala jsem se na věž s hodinami. Čtvrt na jedenáct!

Utíkala jsem ze zahrad tak rychle, jak jen to v těch šatech šlo. Doběhla jsem do pokoje v 10:25.
Vzala jsem si korunku a rychle, ale důstojně, jsem odešla do hlavního sálu.

*  *  *  *  *

Lancel mi políbil ruku.

,,Dobré dopoledne, princezno Alexis. Máte krásné jméno." Dodal polohlasně a šel si sednou na trůn naproti mému.

Nenápadně jsem si otřela ruku do šatů.

,,Dobré dopoledne, tatínku." Pozdravila jsem svého otce. ,,Na jak dlouho to sezení vidíš?"

,,Tak na dvě až tři hodiny." Odpověděl tiše.

,,Ale-"

,,Kuš! Prostě to vydržíš a týkat se to bude i tebe. Je ti sedmnáct a sháníme ti manžela. a nebudeme se o tom bavit!" Rozhodl.

,,Ach bože..." Vzdychla jsem a psychicky jsem se připravila na tříhodinovou debatu.

Tak nová knížka :-) Budu ráda za komenty, hlasy a sledovanost téhle knížky. Díky :-)

Elizabeth9