Úvod a vzpomínky

118 5 5
                                    

Zazvonil mi budík. Jak já tu věc nenávidim! Vypla jsem ho a neochotně vstala z postele. Šla se převléct a udělat ranní hygienu, ale to už slyšim : EVELIIINNN!!!! OKAMŽITĚ JSEM PŘIJĎ!!! To byla moje sestřenice Gabrielle. Kdysi jsme měli dobrý vztah, ale když se zjistilo, že jsem kouzelnice, prohlásila mě za zrůdu. ,,EVELIIIIN!!!!" Řve dál Gabriella. ,,Už jdu, vydrž!!" Vezmu hůlku a jdu k ní do pokoje. Určitě to bude zas nějaká prkotina. Rozrazim dveře a co nevidim. V koutě sedí schoulená do klubíčka a ukazuje do rohu místnosti. Kouknu tam a vidim malého pavouka. Bylo mi ho líto tak jsem ho vzala na papír a vyklepla ho z okna. ,,Spokojená?!" Štěkla jsem po ní. ,,Co po mně štěkáš?!" Křikla po mně. Já jsem neodpovídala a vyšla z místnosti. Upravila si vlasy a šla dolů. ,,Už nejmíň stokrát jsme ti řikali, aby si nezvyšovala hlas na Gabriell!!" Řve na mě Daniel a na to mi vrazil facku. ,,No tak Dany za to nám nestojí a teď padej udělat snídani Evelin!!" Zařvala po mně pro změnu Michelle. Šla jsem udělat naši snídani. Daniel a Michelle jsou moje teta a strýc. Jsou mudlové a taky mě nenávidí. Do Bradavic mě pustili až do pátého ročníku!! No chápete to?! Ale když už jsem tam konečně jela... Byl to nejšťastnější rok mýho života... Pamatuju si jako by to bylo včera když mě Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru...

Byla jsem nervozní jako všichni ty prvňáci tady. Už jsem si sice našla kamarádku ale stejně... ,,Evelin Lammensová!!" Prohlásila ta přísná profesorka, myslim že McGonnagalová. Nejistě jsem vyšla na pódium a sedla si na stoličku. Profesorka už na mě dala klobouk. ,,Ale, copak to tu vidím. Jsi statečná hodíš se do Nebelvíru, ale máš předpoklady i do Zmijozelu!" Říkal klobouk v mé hlavě. ,,Ať je to Nebelvír, ať je to Nebelvír!" Opakovala jsem si pořád ve své hlavě. ,,Vážně Nebelvír? Tak ať je tedy po tvém! NEBELVÍR!!!" Já jsem se šťastná vydala ke stolu k Lily.

Fox FaceKde žijí příběhy. Začni objevovat