Love isn't weakness or strength.It's both.

Chapter 1

Clarke:

Clarke stála opřená o strom a jen tak pozorovala modré nebe. Už nemohla být zavřená v Arkádii, tak se šla trochu projít. Fajn, možná utekla, ale kdo to řeší?

Nasadila si kapuci a rozhodla se, že bude pokračovat v cestě. Po pár krocích se za ní ozvalo prasknutí větvičky. Neotočila se a dál pokračovala v cestě. Když se začaly ozývat i kroky, rychle se otočila a z opasku vytáhla zbraň.

,,Kdo je to?" zeptala se tiše, když zírala na prázdnou cestu.

,,Ani bych to nezkoušel." Mužský hlas jí zašeptal do ucha a Clarke ucítila kov na jejím krku.

Rozhlédla se kolem a uviděla plno lukostřelců na stromech. Poraženě odhodila zbraň.

,,Vážně jsi si vybrala skvělý den, Clarke." zamumlala si pro sebe.

,,To už stačí." ozval se dívčí hlas.

Muž oddělal nůž z jejího krku a surově ji otočil na druhou stranu. Dívka k ní přistoupila a sundala jí kapuci.

,,Svažte ji." rozkázala a skupinka mužů, kterých si Clarke do teď nevšimla, se k ní nahrnuly.

Clarke pořád nedávalo smysl, proč ji Zemšťani hned nezabili. Ví snad, že to ona je Velitelka nebeských lidí? Chtějí ji nějak mučit nebo budou chtít její lidi vydírat?

Než se Clarke nadála, nějaký muž ji hodil na zem a sundal jí šátek z očí. Nechal ji jen tak samotnou ležet na podlaze. Clarke se rozhlédla a zjistila, že je ve vážně luxusním pokoji.

,,Promiň za to hrubé zacházení." ozval se znovu ten dívčí hlas.

Clarke se nějak podařilo kleknout si a otočit se.

,,Moji muži jsou dost hrubí, ale to snad chápeš, když víš, jaké máme mezi sebou vztahy." Dřepla si ke Clarke a sundala jí roubík.

,,Tvoji muži?" vysoukala ze sebe Clarke.

,,Oh.." zasmála se. ,,Jsem Lexa, Velitelka Trikru."

,,To je hra, nebo co?" Clarke se zašklebila.

,,Ne, pročpak?" Lexa se jí podívala do očí a čekala na odpověď.

,,Neměla by jsi být ta nemilosrdná Velitelka co nemá slitování?" Clarke se uškrnula a na to se i Lexe zvedly koutky do úšklebku. ,,Tak o co tu jde?" Nadzvedla obočí.

,,Vidím, že si s tebou hrát nemusím, Clarke," usmála se a z kapsy vytáhla nůž.

Clarke zavřela oči a čekala na bolest, která ale nepřicházela. Místo toho se jí uvolnily ruce.

,,Ani to nebolelo, co?" řekla Lexa s pobavením v hlase. Clarke se na ni vražedně podívala a promnula si zápěstí.

,,Tak počkat," Clarke se na chvilku zarazila. ,,Já ti neříkala svoje jméno!" vyštěkla.

,,To je to, proč jsi pořád naživu." Lexa si sedla do koženého křesla a pokynula Clarke rukou, aby si sedla naproti.

,,Nechápu." řekla Clarke a uvelebila se na starém, ale docela pohodlném modrém křesle.

,,Potřebuji, aby jsi své Velitelce řekla, že se s ní chci setkat." Lexa najednou začala mluvit vážně, což Clarke trochu znervózňovalo.

,,A to proč?" Povytáhla obočí.

,,To není teď podstatné. Řekni jí, že se sejdeme na mostě a že si sebou může vzít své dva lidi," Vstala. ,,Zítra ráno tě vezmeme zpátky." řekla a zmizela za velkými dveřmi.

Ahojte😄
Rozhodla jsem se psát Clexa povídku, tak snad se vám bude líbit☺