Namjoon POV
Jmenuji se Kim NamJoon a vlastním jednu z největších gay firem. Pokud se to tak dá nazývat. Mám štěstí, že už dávno nejsem zavřený v base, protože zaměstnávám kluky od patnácti. Většinou jako děvky.
Jelikož známý je ředitel policejní stanice, tak mě kryje.
"Pane Kim?" zaklepal někdo a ani se neobtěžoval počkat, než mu řeknu, ať jde dál.
"Ano?" otočil jsem se s hraným úsměvem a, když jsem si všiml kdo tam stojí, tak se mi úsměv ještě rozšířil. Stojí tam můj Jin.
"Je tady jeden kluk, co by tu chtěl pracovat." šeptl.
"Tak ať jde dál." usmál jsem se. Ve dveřích stál velmi roztomilý klučina, černé vlasy, světlejší pleť ,velké oči, vyšší postava, svalnatější paže.
"D-dobrý den" řekl roztřeseným hlasem.
"Ahoj zlatíčko,slyšel jsem,že tu chceš pracovat" usmál jsem se co nejvíc mile.
"A-ano" řekl pořád se sklopenou hlavou.
"Mě se nemusíš bát." zasmál jsem se. "Pojď blíž a podívej se na mě." řekl jsem. Nejistě udělal, co jsem řekl a přistoupil blíž. Podíval se mi do očí a byl v nich vidět strach, i zoufalost.
Zvedl jsem se a dvakrát si ho obešel, abych se podíval, jak vypadá. Ruce má vážně vypracované, a to ani nemluvím o tom zadku. Ten by se sem hodil. Pěkný zadek, roztomilý kukuč, a to ani nechci vidět jeho svaly na břichu.
"Sundej si triko, abych se na tebe mohl podívat pořádně." řekl jsem vážně.
Šokovaně se na mě podíval a zrudl, ale udělal, co jsem řekl. Tak ten nám tu přivede o hodně víc zákazníků. Musel jsem se sám pro sebe usmát. Chudák. Ještě ani neví, co ho čeká. Z tak nevinného, děťátka se stane něco, na co by v životě ani nepomyslel, že bude.
"Jen mi řekni kolik ti je." sedl jsem se zpět na židli. Zamumlal, že mu je šestnáct. "Vítej v nové práci. Ráno přijď už v sedm, ať ti to tu můžu vysvětlit." usmál jsem se. Vypadal jak panenka,krásná,roztomilá a sexy, tohle se nám hodí.
"Pane?" protřu si oči.
"Copak??" náš cukřík,bledý,hezký.
"Já jen,přijde nový kluk.." určitě zase poslouchal.
"Poslouchal jsi?" zarazí se.
"N-neposlouchal.." zabručím,jeho světle růžové podkolenky mu tolik slušely,stříbrné srdíčko se tolik třpytilo.
"Víš co se stane, když neposloucháš, že jo?" zvedl jsem jedno obočí.
"A-Ano." sklopil pohled.
"Když s tebou mluvím, dívej se mi do očí." zavrčím. Cukne sebou a vystrašeně se na mě podívá.
"O-Omlouvám se." zakuňká.
"Ale pro tentokrát to nechám." usmál jsem se. Všiml jsem si šoku v jeho očích a jen jsem se zasmál.
"Nezapomínej,budu si to pamatovat" kývnul,ještě jednou si ho prohlédnu.
"Běž.." snažím se být hodný,musí mít volno,jídlo,peníze,pokoje,o svoje holčičky se velice rád starám,pokud něco udělají,pokazí,trest je nemine.
