Mask [LÍNÝ AUTOR]

1. kapitola

,,Stejně jsou hesla zbytečná." Vyslovil jsem větu poté, co vyžadoval muž za černými dveřmi heslo, které jsem použil tak jendou.
,,Vítej zpátky Akio." Pozdravil mně hlídač, který mi jako vždy rozcuchal vlasy.

,,Běž si ošahávat malé děti Kazushi." Štekl jsem na něj a zalezl do chodby. Stačil jsem postřehnout ještě uchechtnutí, než jsem zmizel za rohem.

Hned za rohem byly dveře s nápisem šatna, které byly mým cílem. Všechny dveře v tohle komplexu jsou černé a staré, takže je měly jednoduše ve slevě, když se tenhle barák stavěl.

Otevřel jsem dveře, které vydaly nepříjemný skřípavý zvuk pokaždé, když je někdo otevřel a dnes tomu nebylo jinak. Vešel jsem do místnosti a do dveří jednoduše kopl, protože se mi nechtělo zdržovat zavíráním.
Přešel jsem ke skříňce s mým falešným jménem a otevřel ji.

Vytáhl svůj pracovní úbor, který byl ochuzen o vrchní část. Hodil ho na lavičku a začal se svlékáním. Napřed černé kalhoty, které nebyli zrovna nejvolnější, takže lehce obtahovaly všechno. Poté jsem si svlékl mikinu a tričko, místo kterých přišla jenom černá kravata.

Všechny svlečené věci jsem poskládal a vložil je na horní políčku ve skříňce.
Z ní si vzal ještě černé lakované boty, šátek a světle hnědou paruku s růžky. Šátkem jsem si zakryl polovinu obličeje. Paruku si nasadil na hlavu, protože jsem nechtěl, aby mně někdo poznal.

Byl jsem student, který pracuje v nočním baru. Z mé školy sem chodilo hodně lidí, kteří mně přece jenom vydají skoro každý den, takže by mně mohli poznat, což by nebylo zrovna nejpříjemnější.

Skříňku jsem zavřel a vydal se vstříc 6 hodinovému roznášení pití, rozveselování zákazníků a dalších činností, které k práci v nočním baru patří. Otevřel jsem dveře a vešel do menší kuchyně, kde už se vařilo jídlo. Pozdravil jsem dva kuchaře a jednu kuchařku, která se na mně ještě usmála. Prošel kolem nich a otevřel další dveře tentokrát do baru.
Hned se na mně otočil barman, který mi do ruky dal deník s propiskou na zapisování objednávek.
Když chtěl zákazník zaplatit musel jsem si přijít pro další věci, ale to většinou dělali spolupracovnice, takže jsem normálně víc nepotřeboval.

,,Díky Yukito." Utrousil jsem k barmanovi, který byl mezi málem, co masku neměli. Bylo mu 31 let, ale vypadal spíš na 20, i když nějaké známky stáří by se našli. U baru mu sedělo mnoho mladších dívek, protože nevědí kolik mu doopravdy je a asi si myslí, že je to ještě student. To by museli vědět, že má snoubenku, ale prsten do práce nenosí, takže pokud se nerozkecá, když se nudí, nemáte šanci to zjistit.
,,Tak se pusť do práce a napřed zaskoč k stolu 20., vyžádali si tě tam."
Yukito na mně mrkl a začal se starat o zákazníky.

Povzdechl jsem si a zastrčil si deník s propiskou do kapsy u kalhot. Nahodil jsem úsměv a šel ke stolu číslo 20., který byl v rohu na druhé straně místnosti. Nebylo tam skoro vůbec vidět, proto tam bylo vždy obsazeno a chodila tam obsluha pořád, protože si ji vyžádají a dnes to padlo na mně. Většinou to jsou školačky nebo nějaké starší paní, které viděly mladé polonahé tělo leda na střední, když jim manžel nestačí, musím to schytat já. 

Prokličkoval jsem mezi stoly a ocitl se před stolem, kde si mně vyžádali. Seděla tam parta studentů, kteří byli z mé školy, ale z vyššího ročníku. Byly tam čtyři holky, které jakmile si mně všimly lehce zrudly. Ovšem nebyly tam jenom holky, ale i kluk s blonďatýmy vlasy a jasně modrýma očima. Ten se díval všude možně, ale hlavně né na mně. Ani se mu nedivím, chudák sám mezi holkama. 

,,Co si dáte?" Zeptal jsem se jich s úsměvem na tváři a snažil se o nejmilejší ton, který ze sebe dokážu vydat a zároven si nachystal denik napsaní. 

,,Dvě sklenice Ume shu, jednu flašku saké a Martiny Dry." Nadiktovala mi bruneta, která byla mezi nejlepšími studenty u nás ve škole. Ne že by mi vadilo, že je tady, ale je to krapet šokující, kdo by tu čekal někoho, jako je ona.

,,Hned to bude." Oznámil jsem jim a šel zpátky k baru, kde už na mně čekal Yukito s úšklebkem na tváři.
Došel jsem k němu s již vytrženým papírem s objednávkou, který jsem mu předal. Yukito se hned pustil do přípravy nápojů, takže jsem se mohl rozhlédnout okolo.

Bunny se motala mezi stoly a roznášela, nebo přijímala objednávky. Má masku králíka do půlky obličeje, proto jí všichni říkáme Bunny a taky protože nevíme její právé jméno. Tatsumi nabaloval dvě ženský na druhé straně a Sakura zrovna mizela ve vedlejší místnosti, kde je to trošku žhavější - striptýz, tanečnice u tyče, hazardní hry.... Naštěstí já do té místnosti nemusel a ani nikdy nechtěl.

,,Tak tady to máš chlapáku." Zazubil se Yukito a podal mi tác s objednávkou.
,,Díky Yuki-kun." Oplatit jsem mu to a šel zpátky ke stolu 20. Cestou se usmál na pár holek a dvoum zapózoval, když si mně fotily. Bylo to tu normální  a navíc je to skvělá reklama pro bar, protože  ty fotky si určitě pro sebe nenechají.
Došel jsem ke stolu, kde byla konverzace v plném proudu, ale kluk mezi holkama vypadal, že ho jejich keci nezajímají, ale koho by zajímaly...

,,Tady to máte." Podával jsem na stůl pití, které si objednali a koutkem oka zahlédl, jak si mně kluk prohlíží. Asi má co závidět. ,,Budete si přát ještě něco?" Zeptal jsem se jich a čekal na odpověď. ,,Ne díky." Kývl jsem a šel zpátky k Yukitovi, protože všechny stoly byly obsloužené a nevypadalo to, že by se někdo rozhodl hned teď, že něco chce.

Procházel jsem zrovna okolo dveří, když jsem uslyšel hodně hlasitý výkřik. Koukl jsem se na dveře, které se rozletěly a z nich vyběhl muž, který držel v ruce zbraň. Uskočil jsem na stranu a muž běžel přímo ke stolu 20. Rychle jsem vyběhl za ním, ale to už napřahoval ruku ke klukovi, který zrovna vstával. Neměl jsem moc možností a tak jsem po muži prostě skočil....

--------

:D jestli se tohle bude někomu páčit tak je buď mentálně narušený, nebo si nevšiml těch chyb, ale ty opravím až na počítači... :D (předvolba je karma a moje Čeština taky.)
Sice jsem to plánovala přidat dřív, ale nevadí. XD Ani nevím do jaké kategorie to mám dát.  🤔 Nemáte někdo nápad do jaké tento příběh dát? :D Dostanete za to zlatého bludišťáka... ^^
Btw názvy nápojů jsou podle random baru v Japonsku... xD