I - Pevnost

156 16 3
                                    


Nad hlavou mu bzučela moucha. Bezostyšně dotírala na jeho nad pravým uchem krví slepené vlasy. Neúspěšně se jí pokusil odehnat ospalým mávnutím ruky. Ještě než stačil zvednout hlavu a pohlédnout na navlhlé a rozpukané zdi osvětlované dírou zející nad schodištěm opuštěné pevnosti, uvědomil si nepříjemný chlad. Vskutku, ležel na chladem prosáklé kamenné podlaze. Nejspíše již hodnou chvíli, jak dávalo tušit narůžovělé zbarvení dovnitř pronikajících paprsků světla. Rozbolavělé a prokřehlé tělo ho však o čase stráveném na studené podlaze informovalo více než dostatečně.

Slabý průvan cuchající jeho zašpiněné nicméně stále viditelně bílé vlasy zahvízdl ve skulině zdi a konečně ho tak přinutil zcela otevřít oči. Jeho však nebyly lidské. Připomínaly spíše oči hadí, s vertikální štěrbinou. Zaklínač vstal a rozhlédl se po prázdné síni s masivním krbem ozdobeným erbem a záclonami pavučin.

Pomalu se protáhl, znatelně přitom odlehčujíc levý bok zjevně poraněný ostrými drápy. Sehnul se pro stříbrný meč a zaklel, když mu hlavou projela silná bolest. Rukou si zkontroloval ránu na hlavě. Byla citlivá, ale krvácení již ustalo a regenerační schopnosti ji zanedlouho zhojí. Nic, co by nespravila slíbená odměna za tělo nebezpečného garkaina, kterého v noci zabil. Rovných 200 Novigradských korun za dobře odvedenou práci.

Inu takový je už úděl zaklínačský.

Připozdívalo se a bylo již záhodno vydat se na cestu přes lesy. Když si pospíší, dostane se do vesnice ještě před půlnocí a možná stihne i talíř hrachové polévky s korbelem piva. Tak jako tak si nazítří za vydělané peníze pěkně užije.

Se stříbrným mečem na netvory vyčnívajícím nad pravým ramenem se spěšně vydal přes dvůr a odtud rozbořenou branou k osamocenému buku za hradbami. Přivázaná tu ve vypaseném kruhu jeteliny stála jeho ryzka Klepna a radostným ržáním vítala jeho příchod. Zaklínač rozepnul brašnu na jejím hřbetu, vyjmul a bez otálení vypil drobný flakón elixíru vlaštovky podporující lepší hojení utržených zranění. Za pár chvil už s ryzkou opět vcházel do pevnosti.

Na dvoře bylo stále možno najít krvavé stopy nelítostného boje poslední noci. Zaklínač si odplivl. Poté se s provazem v ruce vydal podle zaschlých černých skvrn v prachu přes síň do úzké chodby, ve které zanechal mrtvého garkaina.

Garkaina však v chodbě nenašel. Cestička z černých skvrn byla přerušena páchnoucí kaluží vsakující se do podlahy a dále pokračovala širokým krvavým ještě nezaschlým pruhem klikatě se vinoucím ke schodišti. U vstupu do katakomb se krvavý pruh zdánlivě ztrácel. O tom, kam vede, však nebylo pochyb.



Ahoj. Tak konečně jsem se odhodlal taky něco sesmolit. Vycházím z fantastického univerza zaklínače od A. Sapkowski, který mě naprosto ohromil. (Jestli znáš jenom hru, tak knížky rozhodně stojí za přečtení - minimálně povídky Poslední přání).

... k mému výtvoru, dělám to pro pobavení a relax, takže případné nedostatky mi snad budou prominuty :) Za přečtení, nebo i komentáře předem díky.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 16, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

CZ | ZAKLÍNAČSKÝ ÚDĚLKde žijí příběhy. Začni objevovat