Vadak se nás zeptal jak se odvolávaj duchové nikdo to z nás nevěděl. Báli jsme se tak mi Martin dal pusu a obejmul mě. Vadak se na nás díval úplně divně a pak na nás říkat něco asi jako odvolámsatničpřivolávám. Martin říkal Vadakovi jestli je v pohodě. Vadak potom lehl a usnul. Řekla jsem Martinovi že tam v tom pokoji spát nebudu a on že simůžu jít lehnout do ložnice že tam za mnou přijde řekla jsem mu že tam na něj počkám. Martin si tam něco bral a přišel ke mě do postele. A já řekla že to tady máme jen sami pro sebe a on ano to máme.
Martin mě začal líbat a sundavat tričko v tom jsem zaslechla zvuky '' Ne nedělej to'' ''Přece bys to neudělala Vadakovi ?'' Mě byl vlastně Vadak v podstatě jedno co si myslí chodím s Martinem. Řekla jsem Martinovi slyšel jsi to ? Martin mi řekl ne co ? no ty zvuky . Ne neslyšel nic šli jsme radši spát. Když jsme se ráno probudili šli jsme mrknout na Vadaka byl vzhůru a seděl na posteli. Šla jsem si vedle něho sednout. A řekla jsem mu co se stalo? Vadak : Vím co jste včera děli řekla mi to nechali jste mě tam v nouzi. Řekla jsem mu že to tak není!. Vadak: A jak teda ?! Martin se do toho pustil a řekl Vadakovi uklidni se nechali jsme tě tady protože jsme se báli co s tebou je jestli nejsi posedlej něčim když jsme tam vyvolávali duchy víš. Vadak pořád odsekával řekl '' Jasně'' vzal si bundu a odešel zabouchl dveřma.
Martinovi jsem řekla že musím jít domů že se uvidíme zítra dal mi pusu a šel mě doprovodit.Když jsme byli u mého baráku políbil mě a Vadak to viděl jelikož bydlí na proti nám a zakřičel : JAKO VÁŽNĚ! a zavřel okno. Od tý doby co jsme vyvolávali duchy chová se divně a žárlí nikdy tohle nedělal. Rozloučila jsem se s Martinem a šla jsem domů. Hned jak jsem přišla domů(zapoměla jsem vám říct že si maluju věci co jsem viděla jako duchy) máma na mě zařvala no to si děláš srandu půjdeš k psychiatrovi co to kreslíš? Řekla jsem : Mami co se mi hrabeš do věcí je to moje věc co si kreslím ne ?!.. Máma vzala telefon a začala volat psychiatrovi řekla: Dobrý den moje dcera vidí svojí zesnulou babičku ale nikdy ji neviděla ani fotkách zakřikla jsem já nepotřebuju k PSYCHIATROVI !!!!!. Psychyatr rychle řekl jen přijděte zítra a zavěsil. Řekla jsem mámě jsi normální ? prč voláš psychiatra ? ona mi dala facku a řekla takhle semnou nebudeš mluvit ! Rychle jsem odběhla do svýho pokoje a brečela ale zároveň ze vzteku i bolesti napsala jsem Martinovi že mě máma chce poslat k psychiatrovi .
Já: Martine mamka mě chce poslat k psychiatrovi
Martin: S čím ? :O
Já: Že jsem si kreslila obrázky to co jsem viděla pomůžeš mi?
Martin: To je jasný že ti pomůžu ale jak ?
Já: To domyslím sejdeme se ?
Martin: Jj tak jsem u tebe za 50 sekund ?
Já: Co 50 sekund ?
Martin na mě zezadu vybafl a řekla jdeme. Já jsem se úplně lekla nejvíc :D Šli jsme a já mu říkala že jak se semnou rozloučil a já šla domů máma na mě hodila výkresy a začala na mě řvát co to je že půjdu k psychiatrovi a tovýhle píč***ny a pak vzala telefon a volala psychiatrovi takže jdu zítra k psychiatrovi dobrý no kráva :'( Martin: Takhle o svý mámě nemluv není to příjemný jako chápu tě ale nemusela volat :D.No to fakt nemusela a bojím se co mě bude vyspovídat.
KONEC DOUFÁME ŽE SE VÁM TADY TEN PART LÍBIL DALŠÍ PART ZÍTRA :) AHOJ

ČTEŠ
První láska.../Jmenuju se Martin
FanfictionTato Fan fikce je o Martinovi který se zamiluje do obyčejné holky muže se mezi nimi stát něco více?