Anna

Vzpomínka

Ráno jsem se probudila a protože byla neděle, nešlo se do školy a bylo teprve sedm, řekla jsem si, že ještě nemusím vstávat, tak toho využiju a budu přemýšlet o životě. Zalapala jsem v hlavě a vybavila jsem si jednu vzpomínku, o které pořád přemýšlím a nemůžu si uvědomit co to vlastně bylo...
Je to už rok, co jsem se šla projít a něco tajuplného mě táhlo k lesu... Nešlo to nijak ovládat, chtěla jsem se otočit a jít zpátky, ale nešlo to. Bylo to pořád silnější a silnější... Dotáhlo mě to až k lesu, kde mi podivný pronikavý hlas začal napovídat.
Anno, nezastavuj se, jdi pořád dál... Opakovalo se mi to v hlavě asi pětkrát... Ale potom, všechno utichlo. I ten hlas co mi napovídal... Předemnou se objevil velký balvan,

na kterém bylo vyryto,
něco, co jsem nedokázala přečíst... Najednou jsem dala obě ruce na balvan ani nevím proč. Z toho okamžiku si už nic nepamatuju... Nevím jak dlouho potom, se to všechno stalo, jsem se probudila. Ležela jsem na zemi, balvan tam už nebyl... Byla jsem pořád na tom stejném místě... Pak jsem šla zpátky domů... Motala se mi hlava a podlamovaly se mi nohy. Nechtěla jsem aby se někdo dozvěděl o tom co se mi stalo... "Anno!"
Někdo mě vytrhl z mého přemýšlení.
"Anno! Snídaně!"
To už jsem ale věděla, že to volají rodiče na snídani. Rychle jsem vyskočila z postele, a v pyžamu jsem seběhla že schodů. Na stole už byla připravená snídaně. Všichni už tam seděli. Rodiče i Rozá, moje dvojče. Sedím vedle ní a naptoti tátovi. Ke snídani jsme měli míchaná vajíčka, a čaj. Chtěla jsem se napít, ale když jsem vzala hrnek, voda uvnitř se vypařila.