Bez lásky...bez duše

Něco je špatně

Už zase...jako každé ráno mě vzbudí sluneční paprsky hrozně brzo. Ale co už, stejně se musím dát do práce. Potichoučku seběhnu schody a jdu rovnou do kuchyně postavit na čaj a přichystat otci snídani. Musím si dávat pozor, abych nebyla moc hlučná, jinak by mě otec zabil, proto opatrně rozdělám oheň v peci a postavím na plotnu hrnec s horkou vodou, abych otci mohla přichystat koupel. Máme sice služku ale ta se stará jen o dobytek a otcův krámek. Jsme jen obyčejní měšťané a nemáme moc na rozhazování, navíc otec říká, že se musím naučit stát o domácnost protože mi nechce dát moc velké věno, ale myslím že se není čeho bát je mi teprve 15 let. Otec měl vždycky radši mého staršího bratra, ten je na studiích ve Vídni a otec mu hodlá zanechat jak podnik tak co nejvíce peněz do začátku. Od té doby, co matka zamřela, nemám v domě žádné zastání, protože bratrovi jsem ukradená, tak radši vždy jen skloním hlavu a poslušně plním co mi otec nebo bratr nakážou. Konečně jsem se plíživými kroky dostala na dvůr kde už Andula pilně pracovala. "Dobré ráno má paní!" pozdravila mě vesele, té nikdy nic a nikdo nezkazí náladu snad jen můj otec, když ji chce zbít za špatně odvedenou práci. "Dobré Andulo. Máš už mléko?" zeptám se. Bez odpovědi mi přinese nádobu plnou čerstvého mléka a vrhne se na zametání dvorku. Svět je zvláštně zařízený je jí 20 už má dvě děti a přesto mě oslovuje má paní a je ke mně vždy uctivá. Vrátím se do kuchyně a postavím na plotnu mléko hned vedle hrnce s vodou, která už pomalu začíná vřít. Přiložím ještě jedno polínko a jdu prostírat. Voda už pořádně bublá a tak ji rychle sundám a nechám chvíli odstát, aby se můj drahý otec neuvařil. Do mléka přidám ovesné vločky, sůl a cukr. Konečně je vše hotové a já kaši dozdobím rozinkami tak jak to má otec rád. Nyní mě čeká ten nejtěžší úkol dne...Jdu vzbudit otce. Zaklepu. "Dobré ráno otče." vejdu do pokoje s hrncem teplé vody. "Polož to na obvyklé místo a zmiz." poručil mi. Rychle jsem udělala jak přikázal a opustila místnost. Za pár minut už jsme všichni tři spokojeně jedli. "Mariko kaše je přesně taková jak má být a prostřeno já obstojně myslím, že je nejvyšší čas aby ses vdala!" pronesl slavnostně ocet tonem který jsem neznala.Zakuckala jsem se a kdyby mě Andula nepraštila do zad asi bych se udusila. "Myslela jsem, že se rozhodnete později." přemýšlela jsem jak co nejuctivěji zpochybnit jeho rozhodnutí. "Později? to už o tebe nikdo nezavadí ani pohledem. Nejsi zrovna nejkrásnější a já ti velké věno nedám, takže máš nejvyšší čas. Za rok už by mohlo být pozdě a nemyslím si že by tě tu tvůj bratr nechal sloužit, když máme Andulu. nechceš ji přece připravit o místo že?" ušklíbl se. Ne to jsem rozhodně nechtěla Andula měla dvě malé děti, takže se jim teď hodil každý peníz. "Otče, smím se vás zeptat, jestli jste mi už ráčil vybrat muže?" začala jsem opatrně vyzvídat. "Neboj se poznáte se u oltáře, ale když to chceš vědět, ještě jsem tě nikomu nenabídl." ukončil debatu otec a vstal od stolu. Konečně odešel. Obejmula jsem Andulu a dala se do hlasitého pláče. Věděla jsem že se budu muset vdát za toho, koho mi vybere otec, ale tak brzy. "Neplačte, není to tak hrozné. Vy se aspoň budete starat jen o domácnost a nebudete muset jít do služby jako já." snažila se mě ukonejšit. Ach jak bych si přála, aby mě teď objímala maminka.

Celý den plním svoje povinnosti jak ve snu a se slzami v očích. Odpoledne mi otec oznámil že jde nabídnout moji ruku pár mužům, kteří se mu zdají vhodní a že nemám vařit večeři, protože se nají v hostinci. Ach pane Bože prosím, ať není můj muž starý.