Přesně v sedm hodin jsem stlačil zvonek se jménem Bartmanovi.
Dveře mi po chvilce otevřel samotný anděl.
Měla na sobě uplé, rudé šaty, které jí sahaly pod zadek a zvýrazňovaly její ženské křivky. Vražedně vysoké, rudé lodičky jí prodlužovaly, už tak dlouhé nohy a dodávaly jí výšku potřebnou k tomu, aby se vyrovnala té mé.
"Ahoj, vy-vypadáš úžasně." Usmál jsem se.
"Jo, já vím."
