Je sobota ráno a já se mám dneska sejít s Danem. Budu u něj i spát. Nejlepší je, že Dan bydlí o dva baráky dál, takže když jdu k němu nebo on ke mně trvá nám to tak 2 minuty👌🏼Vylezu z postele, zapnu komp a projedu soc.sítě. Hned potom jdu do kuchyně a udělám si čaj. Já nesnídám. Vždycky si jen ráno udělám kafe nebo čaj. Většinou čaj.☕️ Když si čaj vypiju, jdu se převlíknout, vlasy jen rozčešu a na malování kašlu. Stejně mi Dan říká že bez makeupu jsem mnohem hezčí😆😆😆
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Je 10:02 a já měla být v 10:00 u Dana😂 Nestíhám noo😄 Napíšu Danovi esemesku: "dej mi 10minut" Když už jsem teda komplet připravená, vyrážím k Danovi. Zazvoním a je 10:16. "No konečně už jsem si myslel, že tady vykvetu než se princezna uráčí přijít" Začnu se smát a řeknu jen "promiň" Pozdravím jeho mamku, on si jen vezme svůj batoh a jdeme do města. Stavíme se na Starbucks a jdeme se projít po Náplavce. Povídáme si a zničeho nic Dan povídá: "hele Mio musím ti něco ří..." "Dane koukej na ty labutě, omg to je tak sladký, pojď musíme jim koupit nějaký pečivo a budeme je krmit" Jdeme teda pro pečivo a pak krmíme labutě. Je mi blbý se zeptat co Dan chtěl, tak se nebudu ptát. Na oběd jdeme do mekáče🙄🍟🍔🌯🐷 Po obědě jsme šli do obchodu a koupili jsme svíčky. Autobus jsme stihli jen tak tak, ale stihli😅 Jeli jsme na hřbitov. Zapálila jsem svíčky, chvilku si s bráchou povídala, potom jsem skřížila ruce a řekla jen: "amen"🙏🏼 Ještě chvilku jsme tam s Danem mlčky stáli, když v tom Dan povídá: "víš já, chtěl bych ti vážně něco říct..." "no tak povídej" odvětím mu. V tom mu zazvoní mobil a Dan ho zvedne. Chvilku něco povídá do mobilu, potom to típne a řekne, že už by jsme měli jít. Asi zapomněl, že mi chtěl něco říct. Když odcházíme ze hřbitova, mám slzy v očích. Dan mě obejme. Stavíme se ještě na zmrzlinu a pak jdeme k němu. Pustíme si 2 filmy, pak si uděláme večeři, vykoupeme se, vyčistíme si zuby a jdeme k němu do pokoje. Já ležím na jeho posteli a on leží na rozkládací pohovce, kterou má v pokoji. Jsem tak unavená, že se nezmůžu ani na slovo. Je tma, jen z okna vidíte svítit lampy. Už usínám, když v tom Dan řekne: "Mio. Jak jsem říkal, že ti musím něco říct, tak já bych ti to fakt rád řekl" "je to důležitý?" zeptám se. "Ano" odvětí mi. "jsem už unavená, řekneš mi to zítra, dobrou noc" "no tak fajn, dobrou" zakončí Dan náš rozhovor. Zajímalo by mě co mi Dan chce říct, ale jsem už fakt hodně unavená a tak mi to řekne zítra, to se snad svět nezboří...
Další-druhá kapitola je za námi. Doufám že vás to baví a že se těšíte na další kapitolu.💜
