Midnight Memories [CZ] L.S.

Best Song Ever

Louis
"Nejsem si jistý, jestli jsem měl tu práci brát." stěžoval jsem si do telefonu.

"Ale jistě, že ano, zlato .." uklidňovala mě má matka. "Nebuď nervózní."

"Je to základka, mami. Ještě k tomu druhý stupeň! Ty děti mě ušlapou."

"Nevyšiluj, děti tě budou mít rády. Vždyť už jsi praxi ve škole měl. Bude to v pohodě."

"Nikdo nemá rád matikáře." povzdechl jsem si. "Ale děkuju za podporu. Budu končit, nastupuju zítra, tak abych se na to pořádně vyspal."

"Budu na tebe myslet, pa."

"Dobrou noc."

Ukončil jsem hovor a svalil se na pohovku.

Vážně jsem se na zítřek necítil. Děti mám rád, ale jako učitel bych měl mít přirozenou autoritu a ta mi bohužel chybí. Letos v prosinci oslavím své dvacáté páté narozeniny, čerstvě jsem dostudoval vysokou školu. Právě za úspěšné absolvování jsem dostal od rodičů byt, ve kterém sám bydlím. Chtějí, abych se postavil na vlastní nohy, takže mi nezbývalo nic jiného než si sehnat zaměstnání. Jestli je to štěstí nebo smůla se dozvím v příštích dnech, každopádně v základní škole kousek odtud hledali matikáře, tak jsem to místo přijal.

Natáhl jsem se pro ovladač a pustil televizi. Zrovna dávali 'Přátele', jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Ohledně mých přátel.... Můj nejlepší kamarád se jmenuje Edward, na střední škole jsme spolu dokonce randili. Moc dlouho nám to nevydrželo, přesto jsme zůstali kamarádi. Díky němu jsem si uvědomil, že nejsem tak úplně na holky, i když to tušení jsem měl už delší dobu. Chodili jsme spolu rok, přičemž jsme spolu bydleli, ale já potom šel na vysokou a naše láska odloučení nevydržela, vyprchala. Edward začal zanedlouho chodit s Jamesem, který s námi taky bydlel na pokoji a já se věnoval studiu.

Za ty čtyři roky jsem žádný vážný vztah neměl. Neměl jsem čas ani náladu, bydlel jsem na koleji a každý víkend jezdil domů. Mám šest sester, takže když jsem byl doma, věnoval jsem se jim a na koleji mi stačila má parta spolubydlících, se kterými se teď pravidelně scházím.

Po shlédnutí dvou dílů Přátel jsem vypl televizi a odebral se do ložnice. Vážně jsem si musel před zítřkem pořádně odpočinout.

*****

"Měl jsem tam být v půl sedmé!"

Hnal jsem se ulicemi Londýna jako o život. Večer jsem se natolik zaměřil na to, abych si šel brzo lehnout, že jsem si zapomněl nařídit budík!

Nikdy jsem sprint rád neměl, ale přál jsem si, aby mi teď někdo změřil čas, za jak dlouho jsem do školy doběhl, protože jsem si jistý, že to byl světový rekord.

Zazvonil jsem na zvonek učitelského vchodu a čekal, až mě pustí bzučákem dovnitř. Mezitím jsem se pokusil alespoň trochu chytit dech.

"Dobrý den." vyhrkl jsem zadýchaně, když jsem vešel do ředitelny.

"Pane Tomlinsone...." přísně se na mě podívala ředitelka přes obroučky svých brýlí. "Jděte pozdě."

"A-no, j-á vím. O-omlouvám se." řekl jsem přiškrceně.

"Ať už se to neopakuje." pronesla. "Teď jděte. Váš kabinet je na čísle 28."

"Dobře, děkuji." vycouval jsem z ředitelny.

"Výborně, Tommo. Mít průšvih hned první den? Zatleskej si."

Šel jsem po chodbě a hledal tabulku s číslem 28. Byly to dveře až na konci chodby.

'Kabinet matematiky a dějepisu, Ester White, Harry Styles' stálo na tabulce.

"White je učitelka, která tu byla přede mnou, ale kdo je Styles?"

Stále ještě trochu zadýchaný a hlavně zpocený jsem vzal za kliku a vešel dovnitř.

Naskytl se mi pohled na malou místnost se dvěma stoly, umyvadlem a hlavně nacpanými policemi plnými knih a pár velkých skříní. Udělal jsem krok dovnitř, když se ozvala hlasitá rána.

"Doprčic! Tyhle učebnice se měly už dávno vyřadit! Akorát tady člověk přijde k úrazu." zanadával někdo zpoza polic, kterého přes všechny ty knihy nebylo vidět.

"Ehm... Dobrý den?" pokusil jsem se na sebe upozornit.

Ozvala se další hlasitá rána a bolestné zaskučení. Dotyčný se nejspíš praštil o otevřená dvířka do hlavy.

"Dobrý den, vy budete pan Tomlinson. Já jsem Styles." natáhl ke mně ruku muž, který se podle mých předpokladů držel za hlavu.

Musel jsem uznat, že je vážně pohledný. O trošku vyšší než já, na nohou černé skinny jeans, na hrudi se mu houpal stříbrný křížek a přes košili, která byla stejně zapnutá jen na pár posledních knoflíčků, byla vidět jeho tetování, kterých měl opravdu požehnaně.

"Rád vás poznávám." přijal jsem jeho ruku a snažil se nečervenat. Určitě jsem na něj koukal moc dlouho.

"Opravdu pěkné seznámení toto..." mnul si bolestně hlavu.

"Nojo, je to tu trochu..... chaotické." usmál jsem se.

"Trochu? Je to tu hrozný. Jsem tady už tři roky, ale o tuhle pitomou skříňku se praštím nejmíň dvakrát do měsíce." zasmál se.

"Stane se." zasmál jsem se s ním.

"No tak se alespoň posaďte, nebudeme tady přece stát jako solné sloupy." pobídl mě.

"Máte pravdu. Máme čas? Rád bych se o vás něco dozvěděl, když už spolu budeme sdílet kabinet." nadhodil jsem a doufal, že to ode mě není moc drzé.

"Určitě!" posadil se naproti mně. "Takže, jak víte jmenuji se Harry Styles....."

*****
"......a pak jsme spolu tancovali a zpívali jednu písničku. Teď si nemůžu vzpomenou, jak to je, ale vím, že na ni nezapomenu...." rozhazoval Styles vesele rukama, když mi vyprávěl jednu z jeho příhod ze střední. Dozvěděl jsem se, že je o pět let starší než já a chodil na stejnou střední. Bohužel jsme se na ni díky věkovému rozdílu nemohli potkat, ale hned jsme díky tomu našli společné téma. Ptal se mě, které vychovatelky tam zůstaly a já mu vyprávěl, co se za tu dobu, co jsem tam bydlel změnilo a opravilo. Pak jsme se dostali k vyprávění historek, které jsme na intru zažili.

"Takhle už jsem se dlouho nenasmál." utíral jsem si slzy smíchu.

"Potěšilo mě, že tu budu s mladým učitelem, ale že si budeme takhle rozumět, to bych nečekal." rozzářil se.

Dobře, tak to možná nakonec nebude tak hrozné, jak jsem si myslel.

Háj gájz,
tak se konečně hlásím s prvním dílem MM. :D Ne, že by byl takový problém to napsat, ale mamka byla v nemocnici a moje depky přetrvávají, tak se na mě nezlobte, že je to až tak za dlouho.

Vy, co jste četli Four, všimli jste si něčeho?

Btw poslední díl k Four by měl být snad do týdne, takže sem až za dva, možná dřív.

Love you all,M.

P.S. Jak se vám líbí začátek?
P. P. S. Cover je jen pracovní, je tu někdo,  kdo by mi byl ochotný vytvořit lepší?:D