Před pár dny jsem viděla mladou dívku, která zřejmě nešla do školy. Bylo krátce po osmé hodině ranní, a ona se míhala uličkami města a já jsem na její tváři četla strach z toho, aby nebyla někým poznána.
Už jsem ji párkrát zaregistrovala, s partou těch, kterým se nedostalo té cti řadit se mezi zlatou mládež. Také jsem si všimla, že někdy musí bydlet i v Klokánku.
Ten den, kdy nešla do školy, bodlo mě něco v srdci. Uvědomila jsem si propastný rozdíl mezi oblečením, které měla na sobě ona a mezi oblečením, které nosí její vrstevníci. Nešlo jen o to, že oblečení bylo obnošené a nemoderní, bylo i málo prané, dýchala z něj strašná potupa, kterou tato zhruba čtrnáctiletá dívka musí denodenně snášet. Je to jinak krásná holka. Pokud je však její domov zaplněný kouřem z cigaret, načichne jak oblečení, tak i dívka samotná. A když chybí peníze na jídlo, u některých rodin pak i na cigarety a alkohol, dobrý prací prášek a voňavá aviváž se přesunují až na pořadová místa někde víc dozadu. Často může chybět i šampon nebo deodorant, já znám situaci, kdy chyběly základní hygienické potřeby.
A běž potom do školy!
Na té mladé slečně bylo vidět, že důvod, proč nejde do školy, nemá vůbec co dělat s tím, že by byla líná nebo nezodpovědná. Něco ji trápilo, něco nezvládla. Cítila však nespravedlnost, tíha břemene se jí zdála příliš těžká.
Tyto situace jsou pro mladé teenagery někdy až nepřekonatelně těžké, zoufalé. Často si neumí poradit.
Potřebují pomocnou ruku.
Bylo mi jí moc líto...
