LOVE STORY

2. část

Sice tady neni ani jeden coment, ale já už jsem to nevydržela.. Takže doufám že se bude líbit.

VENKU:

Zdenda: Tak co budem dělat?

Melly: Můžeš mě tu províst.

Zdenda: No... divim se, že tě tu nikdo neprovedl. Tak hezkou holku by provedl každý rád.

Melly: Nech toho. (Praští Zdendu)

Zdenda: No co. Vždyť to je pravda. No nic. Takže tohle je knihovna. Je tam i wifi. Chceš se tam podívat?

Melly. Jo určitě.

Zdenda: Tak pojď.

(Vešli do knihovny a každý se na ně podíval. Melly to přišlo trochu divné. Zdenda byl na takové chování zvyklý, takže si toho ani nevšiml.)

Melly: Zdendo, proč na nás všichni tak zírají?

Zdenda: To je normální. Vždycky když jdu do knihovny neobejde se to bez těhle pohledů. (Povzbudivě se na Melly usměje)

Melly: Aha, nevadí ti to když se třeba učíš?

Zdenda: No, dřív mi to docela vadilo, ale pak jsem si na to zvykl.

Melly: Ty jo ty se máš. Nikdo ti tu neublžuje. Psychycky i fizicky. (Povzdechne si když si vzpomene na minulou školu.)

Zdenda: No to by si jenom zkusily. ( Ožene se pěstí a tím rozesměje Melly.) HEJ LIDI TOHLE JE MOJE KÁMOŠKA MELLY, JE TU NOVÁ TAK SE K NÍ CHOVEJTE SLUŠNĚ!! JE VÁM TO JASNÉ?

Dav v knihovně: Jasně.

Melly: Zdendo, bude to stačit? Nechci být... No to je jedno, ale nechci zažít to co jsem zažila ve třídě.

Zdenda: Neboj, ta tvoje třída jsou id**ti. Né celá škola je taková.

Melly: Snad. No nic jdem někam jinam?

Zdenda: OK.

Melly: Tak, kam jdem teď?

Zdenda: No tak můžem jít třeba do místního kina. Tam si odpočineš od naší školy.

Melly: Tak jo.

(Po kině se rozhodli sednout si na lavičku v parku před kinem.)

Zdenda: Tak to bylo libový.

Melly: Taky si myslim.

Zdenda: Tak co budem dělat teď?

Melly: Můžem jít třeba do prokopáku.

Zdenda: Vidim, že ses tu už trochu porozhlídla.

Melly: No tak do školy chodim prokopákem.

Zdenda: Já taky. Kde vlastně bydlíš?

Melly: Tam jak je v prokopáku ta vesnička tak tam. Nevim ja se to tam jmenuje.

Zdenda: Taky tam bydlim.

Melly: Tak to je dobře. Aspoň tam budu někoho znát.

Zdenda: Tak jdem. Chci ti ukázat jednu louku.

Melly: Proč?

Zdenda: Protože to je jediný místo ve kterym mě nikdo neotravuje.

Melly: Tak proč mě tam vedeš. Pak tě tam můžu otravovat já.

Zdenda: Protože se tam budem scházet. (Spiklenecky se usměje.)

Melly: Tak to je jiná.

Zdenda: Tak tady to je. Moje vlastně teď už naše louka.

Melly: Jsi moc hodnej kluk.

Zdenda: Jo to jsem. Hale dáš mi tovje číslo?

Melly: OK. 652314569

Zdenda: Moje je 254879655

Melly: Tak jo. Co budem dělat.

Zdenda: Máš babu! (Utíká pryč.)

Melly: Vážně? (Utíká za Zdendou)

(Takhle se Zdenda a Melly honí po celé louce a širokém okolí.)

Melly: Dost! Už mě to nebaví.

Zdenda: Tak jo. Budem si povídat?

Melly: O čem?

Zdenda: O tobě.

Melly. Tak se ptej.

Zdenda: Jaký to bylo bejt oblíbenou na dívčí škole?

Melly: Úžasný. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla. Dostávala jsem 1 i když sem to měla tak na 5. Než přišel na školu Martin, byla to za 1. Dívčí škola a za 2. nebyla tam šikana a za 3. byla jsem tam oblíbená. Martin mě začal ponižovat a pak to začalo. Všichni mi nadávaly do dě*ky. Začaly mě mlátit jen tak. (Rozbrečí se.) Jsem tak ráda, že se mnou kamarádíš. Když jsem přišla do téhle školy, byla jsem úplně na dně. Už jsem to nevydžela a řekla jsem to mámě. No a pak jsem přešla na jinou dívčí školu. Tam mě taky šikanovali. Tak jsem přešla sem na normální školu. (Zhroutí se do Zdendovy náruče.)

Zdenda: Promiň. (Ochranitelsky ji obejme. Nechce ji pustit)

Melly: ( Nechápe proč se Zdenda omlouvá) Proč se mi omlouváš?

Zdenda: Protože jsem tě rozbrečel. Promiň neměl jsem se tě ptát.

Melly: To je v pořádku. Musela jsem to někomu říct.

Pro další aspoň jeden Vote :)