Už se těším do školy za Alicí! Ve škole mi to sice nejde a skoro všichni mě znají jen jako tu ubrečenou nulu, kterou nikdo nemá rád... Ale Alice je ta nejlepší kamarádka jakou byste si mohli jen přát! Vždy stojí při mě, nikdy se na mě nevykašle a můžu ji říct vše. Máme toho hodně společného, např. naše nejoblíbenější zpěvačka je Miley, ale to hlavní je, že jsme obě zamilované!!! Můj idol je Ondra a Aliciín Kuba, ale Alice má u něho větší šanci než já... Alice je na škole celkem oblíbená, celkem DOST! Nechápu jak se s takovou nulou jako jsem já může vůbec bavit.
Na obědě jsme si s Alicí neměly kde sednou, všude bylo plno, ale pak se uvolnily dvě místa u stolu, kde seděli kluci z naší třídy a mezi nima byl i Ondra s Kubou. Jen jsme tam tak stály a tupě na sebe zíraly, nevědely jsme co dělat, ale pak jsme sebraly odvahu a konečně si sedly. Byly jsme celé nervní... Ondra se na mě podíval tím jeho neodolatelným úsměvem a já chtěla zakříčet, samozdřejmě štěstím, ale musela jsem to v sobě udržet a tak jsem se taky pousmála, ale připadalo mi, jako bych vypadala jako nějaký psychycky postížený člověk, naštěstí už se na mě nedíval.
Večer mi Alice zavolala, nevěděla jsem co se tak strašného děje když mi volá tak pozdě. Zvedla jsem se z postele, zvedla mobil a strašně jsem se lekla, protože mi Alice zařvala přímo do ucha, snad mi nepraskl ušní bubínek. S Alicí jsme asi hodinu kecaly, protože dneska po škole si šla koupit sešity do matiky a potkala tam Kubu...vyšlo z toho, že ji pozval v sobotu do kina. Byla jsem naštvaná, protože v sobotu měla u nás Alice spát.
Po té slavné sobotě, o které mi pořád dokola Alice vyprávěla spolu chodily a mě si nevšímala, byla jsem sama, nikdo mě neměl rád, ve škole mi to nešlo, u učitelů jsem taky zrovna nebyla ta nejoblíbenější, už jsem to trápení chtěla ukončit, vzala jsem svojí matce žiletku a dala si jí do tašky, teď jsem to udělat nemohla, rodiče byli doma a stihli by mě oživit. Další den jsme měly třetí hodinu výtvarku, tam jsme si mohli sednou jak chceme, Alice samozdřejmě sedí s Kubou. Sedla jsem si do čtvrté lavice. Najednou jsem slyšela ránu, ale neohlídla jsem se, pak mi ale někdo zaťukal na rameno, zlekla jsem se a konečně jsem se otočila a viděla Ondru, zase se na mě díval tím jeho úsměvem. V hlavě mi proběhlo několik myšlenek, v břichu jsem měla motýlky a celá jsem se třepala. Kreslili jsme spolu, pouštěli jsme si písničky, kecaly jsme, chtěla jsem ať to nikdy neskončí, ale pak zazvonil zvonek...on odešel a já se rozbrečela a všichni se na mě dívali jako by si říkali:,,Pane bože, zase brečí!,, Šla jsem do třídy a hodila sebou do lavice, ucítila jsem že se mě někdo dotýká, byl to Ondra! Sedl si vedle mě a políbil mě! Bylo mu jedno, že se na nás všichni dívají a pak mu budou určitě říkat proč se líbá s tou ufňukanou nulou.
Za pár měsíců...to už jsme spolu chodili, jsme šli ven, do parku. Zatvářil se vážne a já se začala bát, přišlo to co jsem čekala, on se semnou rozchází! Kvůli jiné holce! Proč? Proč si semnou vůbec začínal?! Utekla jsem s brekem domů, zamkla jsem se v pokoji a začala ničit všechno co mi jej připomínalo! Další den jsem ho na chodbě viděla s tou jeho novou holkou, která je asi mnohem hezčí než já, ale neviděla jsem ji do obličeje. Pak se ale otočila a já jsem málem omdlela, byla to Alice!!! Nechápu jak mi to mohla udělat! Je to moje nejlepší kámoška...no teď už vlastně ne... Běžela jsem na záchod, chvíli jsem poslouchala jestli tam někdo je, nebyl, bylo tam prázdno. Zazvonilo a já bych měla jít do třídy, ale nešla jsem, podívala jsem se na sebe do zrcadla, vytáhla z tašky žiletku, řekla jsem sbohem a ukončila jsem své trápení...
