Sedí u postele a z očí mu stékají slzy. Vyčítá si svoji hloupost. Měl ho zastavit, měl tomu zabránit. Chytí teď už chladnou ruku chlapce, kterého miloval, ale nedokázal mu to říct. A teď už je příliš pozdě...
***FLASHBACK***
Hlasitá hudba. Veselý smích. Party je v plném proudu. Zelo už se trochu motá, jak mu to pití, co donesl JongUp, stouplo do hlavy. Himchan ho jen pozoruje, taky už má upito. Zvedne se na nohy a koukne na ostatní. Bang usnul v křesle, z Daeho je vidět jen kus hlavy, co trčí z pod stolu, kam se svalil. Jae se odebral do koupelny a podle zvuků si "povídá" se záchodem. Zkusí jít, ale málem hodí držku. Zelo se k němu hned přihrne. Bože, ten kluk je snad na atomový pohon, pořád má energii.
Všimne si něčí nohy na křesle, že by JongUp?
"Není ti nic?" culí se na něj Zelo.
"Ne, jsem v pohodě" zavrtí hlavou, což byla chyba, protože to málem neustojí.
Zelo si ho rychle přitáhne k sobě. Ještě by tu sebou sekl a to on přece nechce. Drží ho možná až moc blízko, ale skrz alkoholový opar si to ani jeden neuvědomuje. Zelo ho pomalu, ale jistě, naviguje do pokoje. Zavře za nimi dveře a Himchana dovede až k posteli, kde ho posadí. Na rozdíl od ostatních, on toho zas tak moc nevypil. Začne ho trošku nemotorně svlíkat, ale díky Himchanovu stavu to není zas až tak poznat. Je dost mimo. Zelo si ho začne prohlížet, když z něj stahuje oblečení. Jeho hyung má vážně dobrou postavu.
Himchan je tak mimo, že jen okrajově vnímá, že ho někdo svlíká. Nechá se sebou manipulovat jako panenka. Nechce se mu hýbat, je unavený a chce se mu spát. Až se zpožděním mu dojde, že leží a že je vlastně nahý. Chce se zvednout a rychle oblíknout, ale něčí ruce mu v tom brání. Jeho rty jsou umlčeny horkým polibkem dřív, než je schopen něco říct. Jeho tělo je uvězněno pod vyšším mladíkem, který je taky nahý.
Zelo si přivlastní jeho rty v dalším polibku, rukama bloudí po jeho těle. Touží po něm čím dál víc. A hyung není schopný se bránit, tak proč toho nevyužít? Himchan se sice snaží ho odtlačit, ale Zelo má teď nad ním navrch. Dlaní hladí jeho ploché bříško. Nezbedné prsty se rozeběhnou směrem vzhůru a začnou se dotýkat hrudníku. Rty se přesune k jeho krku a jemně ho okusuje. Prsty si pohrává s bradavkami. Himchan se kouše do rtu. Neví, co má dělat. Na jednu stranu ho Zelo děsí a chce ho odstrčit, ale na druhou... se mu to líbí.
Zelo se dál soustředí na jeho tělo. Už dlouho po hyungovi pokukoval a teď má šanci. A nehodlá si ji nechat proklouznout mezi prsty. Pomalu se polibky posunuje níž, lehce ho kousne do klíční kosti a zamíří k bradavkám. To už se Himchan vzpamatuje a znovu ho odstrkuje. Zelo se natáhne vedle nich a vezme trička, chytí ho za zápěstí a přiváže k posteli.
"Z-zelo? Co to děláš?" kouká na něj, s lehce vyděšeným výrazem.
"Chci tě, hyung" zašeptá mu do ucha a vrátí se k jeho bradavkám.
Himchan se začne vrtět a snaží se uvolnit ruce. K jeho smůle je přivázán pevně. Chce utéct. Cítí, že tohle není správné. Má Zela rád, hodně rád... dobře, je do něj zamilovaný. Ale tohle není normální. Jejich maknae by tohle nemohl udělat. Mezitím Zelo pokračuje ve své činnosti. Polibky se už přesunul k jeho podbřišku. Všimne si, že Himchanovo tělo na něj reaguje. Skloní se až k jeho klínu a políbí jeho polo vztyčenou chloubu. Himchan si víc skousne ret. Zelo se jen pousměje a pojme ho do úst. Chvíli se mu věnuje a hladí ho po stehni. Himchan se uvolní, čehož Zelo využije a prsty zamíří k jeho vstupu. Sotva se ho dotkne, Himchan sebou začne házet. Zelo se vytáhne nahoru.
"C-co to děláš?" zírá na něj a pomalu mu dochází, co chce mladší udělat.
"Říkal jsem, že tě chci" ušklíbne se a šátkem zaváže Himchanovi pusu. Znovu se vrátí k jeho chloubě a pojme ji do úst. Himchan se zkouší dostat z provizorních pout, ale bezvýsledně. Nakonec to vzdá, mohlo to být horší. Zkusí si užívat Zelovy péče a pomalu se uvolní. Zelo se znovu zaměří na jeho vstup, tentokrát bez Himchanových protestů. Zelo se mu chvíli věnuje a pak se na něj ušklíbne, v očích stále alkoholový opar. Roztáhne mu nohy a na jeden příraz do něj pronikne. Himchan si bolestí skousne ret a zavře oči. Po tváři mu stékají slzy, ale Zelo je jako slepý, bez upozornění do něj začne přirážet, zaslepen vlastní touhou. Rozváže Himchanovi ruce a dál přiráží, dokud nevyvrcholí. Svalí se vedle něj a během pár vteřin je mimo, usne. Himchan se bolestivě pohne a po delší době se mu podaří dostat do koupelny, kde si vleze pod sprchu. Nechá na sebe dopadat proud vlažné vody, který zakrývá jeho pláč. Odbelhá se do Daeho pokoje a svalí se na postel. Po chvíli usne vyčerpáním.
Ráno se všichni probouzejí s kocovinou. Kluci v obýváku se jen tak tak posbírají. Zelo se probudí s bolestí hlavy v Himchanově posteli. Nechápe, jak se tam dostal. Rozhlídne se nechápavě kolem. Jeho pohled se zarazí při pohledu na prostěradlo. Vyděšeně vytřeští oči a před očima se mu začne vybavovat, co se v noci stalo. Zvedne se z postele a jde najít Himchana. Najde ho v Daeho posteli, na tváři má ještě zaschlé slzy. Zelo se na něj dívá se slzami v očích. Přikryje ho dekou a s tichým "Mianhaeyo" opustí místnost. Zavře se u sebe v pokoji a zhroutí se na zem. Naplno se rozpláče. Jak mohl? Jak mu mohl ublížit? Vždyť ho miluje... A přesto toho byl schopen... Zamkne dveře. Nechce, aby za ním někdo chodil. Se slzami v očích dojde k posteli a svalí se na ni. Z pod matrace vyloví malou lahvičku. Prášky na spaní, které sebral leaderovi. Nasype si je do dlaně a rychle spolkne, postupně do sebe hodí celou lahvičku. Zapije to sklenkou vody, co měl na stolku.
Mezitím se Himchan vzbudil, když ho někdo přikryl. Zaslechl jeho tichý šepot. Zněl tak zlomeně. Pomalu se postaví na nohy a dojde se k sobě oblíknout. Kluci se potácejí po dormu a pomalu se probírají. Nikdo si nevšiml, že jejich maknae chybí. Himchan dobelhá do kuchyně a udělá kafe. Až po nějaké době si všimne, že nikde nevidí toho, kdo mu ublížil. Dojde k jeho pokoji a stiskne kliku. Zamčeno. Zkusí to znovu, opět bezvýsledně. U nich nikdy nikdo nezamyká pokoj. Znervózní a zkusí zaklepat. Když se neozve odpověď, začne se bát. Znovu zaklepe, razantněji. Nakonec už to nevydrží a vykopne dveře. Zelo leží na posteli a vypadá, že spí. Kluci naprosto nechápou, co se děje, tak jen stojí na chodbě. Himchan dojde k Zelovi a lehce mu zatřese ramenem. Mladší chlapec nereaguje. Himchan se dotkne jeho ruky. Rozšíří se mu oči. Je chladná. Pod polštářem se rýsuje obrys lahvičky. Himchan ji vytáhne a stačí mu jediný pohled na ni, aby pochopil, co se stalo. Zelo se nedokázal smířit s tím, co mu udělal. Usadí se u jeho postele a smutně ho pozoruje, ztracen ve vlastních myšlenkách.
Sedí u postele a z očí mu stékají slzy. Vyčítá si svoji hloupost. Měl ho zastavit, měl tomu zabránit. Chytí teď už chladnou ruku chlapce, kterého miloval, ale nedokázal mu to říct. A teď už je příliš pozdě...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale opravdu je pozdě? Opravdu se jejich srdce vzdají?
