Hi, omlouvám se že jsem do teď nepsala, ale nebyla nálada a ani pořádně čas. A protože už mám čas, tak jsem se rozhodla pokračovat ve One shotech.
Táta vede menší firmu, která je na pokraji krachu. Proto si ani nemůže dovolit zaměstnávat sekretáře/sekretářku a tak tu pozici ve většině případů zastávám já. Stejně jako dneska. Má zrovna důležité jednání, které podle jeho slov může zachránit jeho firmu.
Uvařil jsem dvě kávy a na tácek dal mléko spolu s cukrem a tou kávou. Celé jsem to popadl a vydal se k jeho takzvané kanceláři. Byl to jeden pokoj v našem domě, který jsem k ničemu nepotřebovali. Již za dveřmi jsem slyšel tátu, jak toho muže prosí o to aby mu pomohl. Na jednu stranu to bylo úsměvné, protože táta nikdy nikoho o nic neprosil, ale zároveň jsem věděl že v tomhle rozhovoru je i má budoucnost. Jsem pouze třetím rokem na vysoké. Mám ještě daleko k tomu jí dokončit. Zhluboka jsem se nadechl a po vyzvání vkročil do té místnosti.
Před tátou seděl poměrně pohledný mladý muž. Co to tu kecám? Byl nehorázně sexy. Položil jsem ten tácek na stůl a když jsem tam jen tak stál a koukal na toho neznámého a k ničemu se neměl, ozval se tátův hlas "Louisy to je vše můžeš odejít." Jenom jsem přikývl a odcházel. Když jsem otevřel dveře tak se za mými zády ozval úžasný chraplavý hlas, který mě málem poslal do kolen "Uvidíme se, Louisy." s mým jménem si nezapomněl náležitě pohrát na jazyku.
Došel jsem do svého pokoje kde jsem se svezl po dveřích a cítil jsem jak rudnu. Přemýšlel jsem jestli bych se neměl připlížit za dveře a odposlouchávat je. Nevydržel jsem to moc dlouho a stál jsem opět za dveřmi do pracovny, kde vládlo podivné ticho. Když jsem to už chtěl vzdát ozval se za dveřmi ten nejkrásnější hlas ze všech. Teda do chvíle než řekl to co řekl "Pomůžu vám z těch potíží, jsem schopen i zaplatit veškeré duhy vaší firmy. Všechno pod jednou podmínkou." udělal dramatickou pomlku "Ten zajda půjde se mnou."
V tu chvíli jsem cítil jak začínám panikařit. Táta mi to neudělá, nenechá mě odejít s úplně cizím chlapem. "Jsme domluveni." v té chvíli se mi zbořil svět. Můj vlastní otec mě prodal. Cítil jsem jak se po mých tvářích valí slzy. Rychle jsem je setřel a běžel do svého pokoje, kde jsem do batohu naházel nejnutnější oblečení a další nezbytnosti. Pak jsem vzal peníze svoje a z otcovi tašky. Vypálil jsem ze dveří jak namydlený blesk a ani se neobtěžoval se ohlížet. Už nemám domov, ani tátu.
Pobíhal jsem ulicemi Londýna a hledal jeden určitý dům, který patřil mému nejlepšímu kamarádovi Niallovi. Dorazil jsem tam a celý udýchaný zazvonil. Otevřela mi jeho máma, já jenom spěšně pozdravil a vletěl dál do domu. Před jeho pokojem jsem se zastavil a zaklepal. Ozvalo se zamručení a za polootevřenými dveřmi se objevila blonďatá halva.
Padl jsem mu do náruče a začal brečet. Vypadal zmateně, ale na nic se neptal a vzal mě dovnitř, kde mě posadil na postel. Oceňoval jsem že se na nic neptal. Možná proto že věděl že by ze mě aktuálně nic nedostal. Vždycky musí počkat než se trochu uklidním a pak mu všechno vyklopím sám od sebe.
Po deseti minutách jsem se od něj odtáhl a podíval se do jeho očí ve kterých byla viditelná zvědavost. "T-táta. O-on m-mě..." Vzlykal jsem a snažil mu vysvětlit co se stalo, moc mi to nešlo. "P-prodal" dostal jsem ze sebe nakonec a nanovo se rozbrečel. Niall mě znovu objal a já se snažil nabrat trochu síly. Nevím jak se mi to povedlo, ale usnul jsem u něj v náručí.
Probral jsem se až ráno. Pro jeho rodiče bylo normální že jsem přišel bez ohlášení, byl to tu můj druhý domov. Přišel jsem do jídelny, kde seděli všichni Horanovci a co mě dostalo i táta a TEN CIZINEC??? Jak se sem dostal? Mohlo mě napadnout že táta bude vědět kde jsem, ale že sem vezme i jeho? Nezbylo mi nic jiného než se na patě otočit a jít zpátky. Stihl jsem udělat tak dva-tři kroky než mě zastavila ruka, která se omotala okolo mého zápěstí. Otočil jsem se a tam stál on. Do očí se mi nahrnuli nové slzy a celé mé tělo se začalo třást. "Já nikam nejdu. Nechci, nechci jít s Vámi."
Bezva, tak teď se určitě naštve a řekne že o takovou trosku jako jsem já nemá zájem. Zruší dohodu s tátou a on zkrachuje a bude za to vinit mě. Takže stejně skončím na ulici. Musím sám sebe pochválit za to jak jsem šikovný.
Pustil mojí ruku a já se ani o kousek nepohnul z místa. Čekal jsem na to jak na mě začne řvát. Namísto toho se na mojí hlavě ocitla jeho ruka a začala se lehce pohybovat. Zvedl jsem svou hlavu a svýma odpornýma uslzenýma očima se podíval do těch jeho nádherných zelených. Na jeho tváři pohrával úsměv což mě vykolejilo. "To jsem ti tak odporný?" Jak tohle o sobě mohl říct? Chtěl jsem mu to vyvrátit, ale můj hlas nefungoval, tak mu jako odpověď muselo postačit záporné zakývání hlavou. Jeho úsměv se rozšířil "Tak si dojdi pro věci, odcházíme." řekl to jako by mi říkal že si koupil nové ponožky.
Už jsem nemohl nic namítat, musel jsem si dojít pro věci. Vrátil jsem se s taškou a objal Niho. Už zase jsem brečel když jsem odcházel z jeho domu a následoval svého majitele do jeho auta. Zabouchl jsem za sebou dveře a to už on startoval aby mohl jet. Bylo puštěné rádio, ale jinak bylo ticho. "Jak se vlastně jmenujete?" zeptal jsem se když mi to otravné ticho lezlo na mozek.
"Harry" takto jednoduchá odpověď mi přišla, chtěl jsem si ním povídat. Mám s ním teď žít a nevím o něm nic. Kromě toho že je zřejmě bohatý a ego má až na půdu. Teda podle jeho chování vůči mé maličkosti. Začínal jsem se ho bát. Jsem ještě panic, co když po mne bude chtít něco co nedokážu? Nebo budu sexuální hračka? Z té představy mi začalo být špatně.
