Dívka a strážce 1

Dávná škola

"Jane, utíkej domů! Jistě máš lepší práci než tu stát." Křikne na Jane pan Lesopolní, který učí mladé hochy číst, psát a počítat v malé třídě ve vesnici Jižní sráz."Ale pane učiteli já se chci taky učit číst, psát a počítat." Odpovím. "Na co by ti to bylo?" ptá se učitel, kterému už pomalu dochází trpělivost. "Mazej domů a uč se starat o domácnost jako ostatní děvčata."

Domů a starat se o domácnost, to mě říkají pořát. Co na tom, že mám doma uklizeno a vše hotové? Jsi prostě holka, takže patříš za plotnu a šmitec. Naštěstí už umím počítat i skoro plynně číst a psát. Jenže o tom nikdo nesmí vědět. Bylo by jim divné, že umím něco co bych umět neměla a být divný je životu nebezpečné. Ze školy to domů mám celkem daleko, protože bydlím ve Sesterce, menší vesničce kus od Jižního srázu, takže dost času na přemýšlení. Avšak, když se blížím k vesnici uvidím kouř. Ves je prázdná takže si myslím, že lidé hasí, ale náhle uslyším křik. Veselí a divoký křik masy lidí. A pak je uvidím. Celá vesnice skotačí kolem mého domu. A ten v plamenech. Nejspíš už nějakou dobu, jelikož je téměř shořelý. Dle nadšení davu mi dojde, že rodiče uhořeli. Sice vím, že se nás chtěli už dlouho zbavit, ale i tak je to pro mě šok. Stojím tam tak pět minut, ale mě to připadá jako věčnost. Náhle někdo zakřičí: "Támhle je ta malá čarodějnice!" To mě probere. Otočím se a rychle utíkám do lesa.