Autíčko malé
na stole leží.
Počítá léta,
jak léta běží.Dívám se na něj
v čase se ztrácím.
A ztrácím čas,
kterým se vracím.Autíčko na stole
jezdilo kdysi,
mé vzpomínky se
se strachem mísí.Se strachem z toho,
že jednou vyrostem
a s malým autíčkem
hrát si už nebudem.A vím, že se to děje,
děje se to stále.
Ztrácí své naděje
autíčko malé.
ČTEŠ
Poezie mé Duše
RandomRozhlédněte se kolem sebe. Existuje tolik věcí, o nichž se dá napsat báseň, příběh. Stačí se trochu zamyslet nad osudem těchto věcí, jejich funkcí, významem. Přesně tak to dělám já a funguje to ;)