Autíčko malé
na stole leží.
Počítá léta,
jak léta běží.
Dívám se na něj
v čase se ztrácím.
A ztrácím čas,
kterým se vracím.
Autíčko na stole
jezdilo kdysi,
mé vzpomínky se
se strachem mísí.
Se strachem z toho,
že jednou vyrostem
a s malým autíčkem
hrát si už nebudem.
A vím, že se to děje,
děje se to stále.
Ztrácí své naděje
autíčko malé.
ČTEŠ
Poezie mé Duše
RandomRozhlédněte se kolem sebe. Existuje tolik věcí, o nichž se dá napsat báseň, příběh. Stačí se trochu zamyslet nad osudem těchto věcí, jejich funkcí, významem. Přesně tak to dělám já a funguje to ;)
