Vzbudilo mě vyzvánění mobilu. Nespokojeně jsem zamručela a natáhla se pro mobil na noční stolek.
Niall♥
Přečetla jsem si jméno volajícího. Úsměv se mi rozlil po tváři, ale hned, jak jsem si vzpomněla, jak jsme zakončili náš poslední hovor, tak jsem se trochu zlekla.
No, nechala jsem chladnou hlavu, nadechla se a hovor přijala.
"Ahoj, zlato," odmlčel se. "víš, že mě mrzí, že s tebou nemůžu být na Štědrý den, tak jsem ti jen chtěl popřát šťastné a veselé." řekl a očekával mou reakci.
"Ahoj, Nialle." pozdravila jsem ho jen.
"Mluvil jsem s klukama a taky nejsou dvakrát rádi, že musíme trčet tady, ale chumelenice ještě neustála, spíše naopak a bylo by moc riskantní, kdyby jsme vzlétli." řekl lítostně.
"To nevadí, Nialle. Jen jsem včera byla naštvaná už z toho obchodu, kde mi nechtěli reklamovat boty a pak si mi zavolal ty, že na Štědrý den nebudeš doma, tak jsem prostě vybouchla. Omlouvám se." řekla jsem a žmoulala cíp deky, jak jsem byla nervozní, co mi na to odpoví.
"To je v pořádku." cítila jsem, jak se usmál.
"Stýská se mi." zašeptala jsem po chvilce ticha a slzy se draly na povrch. Naštěstí jsem je brzy zahnala.
"Mě taky, lásko. Snad, co nejdříve vzlétneme a já budu u tebe pod teplou dekou."
"Už se těším, tak pá. Miluji tě."
"Taky tě miluju." rozloučili jsme se a já hovor típla. Mobil jsem položila zpátky na stoleček a vstala jsem.
Šla jsem se podívat rovnou k oknu, co kdybych spatřila černého Range Rovera na příjezdové cestě? Roztáhla jsem závěsy. Sice jsem neviděla černého Range Rovera, ale za to jsem uviděla bílou sněhovou peřinu, která pokrývala okolní stromy a střechy domů. Všechno se lesklo od ranního mrazu a vypadalo jako křehké sklo. Napadlo mě, že bych si mohla zajít na procházku.
Oblékla jsem si teplé legíny a rifle. Přes hlavu na tričko jsem si natáhla teplý vlněný svetr a pospíchala jsem celá nadšená dolů do předsíně, kde jsem si navlékla zimní kabát a teplé boty. Okolo krku jsem si ještě omotala šálu a mohlo se vyrazit.
Kdyby šel se mnou i Niall, donutil by mě, abych si vzala i čepici a rukavice, abych nenastydla. Usmála jsem se pro sebe nad tou myšlenkou, jak se o mě stará a vyšla z domu.
Čerstvě napadený sníh křupal pod mýma nohama a nechával za mnou stopy. Jemné vločky mi padaly do vlasů, ale neřešila jsem to a užívala si až příjemného mrazu a zimy.
Vzala jsem to přes park až do města, kde lidé dokupovali poslední dárky. Spěchali do obchodů a zase z obchodů. Sem a tam. Procházela jsem ulicema a prohlížela si vánočně vyzdobené výlohy.
Zastavila jsem se až u zlatnictví. Oči jsem mohla nechat na tom krásném prstýnku poset drobnými diamanty. Chtěla jsem se s ním setkat, ale mojí ruku zastavilo sklo. Posmutněla jsem a všimla jsem si ceny na boku krabičky. Otočila jsem se a vydala se dál na cestu.
Naobědvala jsem se v jedné malé teplé restauraci. Nikdo tam nebyl. Co jsem taky čekala na Štědrý den? Zaplatila jsem a na cestu jsem si ještě koupila horkou čokoládu.
S kelímkem v ruce jsem se vracela zase přes park domů. Když jsem si vychutnala poslední doušek tekutiny, vyhodila jsem kelímek do koše a sedla si na promrzlou lavičku. Měla jsem výhled na teď ledovaté jezero, kde v létě bývají kačeny, které chodíme s Niallem krmit.
