Ležel jsem v pokoji jen tak už víc jak hodinu. Je půl 6 ráno a není toho moc co bych teď mohl dělat. Víte co je nejhorší ? Jsem ve stejném pokoji jako mojí rodiče. Pořád se na mě dívají a já si nemůžu pomoct ale musím se dívat na ně a snažit se ne brečet nebo nekřičet.
Jejich oči se na mě soustředí a jejích ústa jsou pootevřená. Je zde cítit krev a já jsem naprosto paralyzován strachem. Víte věc se má tak, ve chvili kdy udělám cokoliv z čeho bude jasné že už nespím tak jsem v hajzlu. Umřu a není zde nikdo kdo by mi mohl pomoct. Snažil jsem se vymyslet jak z tohohle ven, ale jediné co mě napadlo bylo běžet ke dveřím, vyběhnout ven a řvát o pomoc v naději že mě někdo ze sousedů uslyší. Je to riskantní, ale pokud zůstanu zde tak určitě umřu.
Čeká až se probudím, abych mohl vidět jeho mistrovské dílo. Asi vás zajímá co se děje, omlouvám se občas trochu předbíhám.
Před asi 3 hodinami jsem slyšel řev z druhé strany domu. Vstal jsem a šel jsem se podívat co to bylo ale pak se mi začalo chtit na záchod.
Místo toho abych udělal něco chytrého a šel to prozkoumat nebo tak, tak jsem šel prvně na záchod. Vykonal jsem potřebu a nakouknul jsem ze záchodu ven. Na koberci byla krev. A tak jako každý jiný člověk jsem se vrátil zpátky do svého pokoje a zahrabal se pod peřinu jako strašpytel kterým jsem byl. Snažil jsem se zase usnout a přesvědčoval se že to byla jen halucinace a nebo nějaká noční můra. Ale uslyšel jsem jak se dveře mého pokoje otevřely a jako vystrašené dítě jsem nakouknul z pod peřiny abych viděl co se děje.
Viděl jsem jak něco táhne mé rodiče, očividně mrtvé, do místnosti. Nebyl to člověk to vám můžu říct. Bylo to bez vlasů, bez očí a bez oblečení. Kráčelo to jako nějaký barbar se zkroucenými zády jak to táhlo moje mrtvé rodiče. Ale tahle věc byla chytřejší než jakýkoliv barbar.
Opřelo to mého tátu o okraj postele a natočilo jeho obličej tak aby se díval na mě. Potom to posadilo mojí mámu na židli a naaranžovalo jí to stejně. Potom si to začalo třít zkrvavené ruce o zeď a malovat kruh s ďáblovým pentagramem. Tahle věc dělala něco co by pravděpodobně nazvala mistrovským dílem.
Na závěr to naškrábalo na zeď nějaký vzkaz, který jsem v té temnotě ale nemohl přečíst. Potom se to rychle proplížilo pod mojí postel a čekalo.
Nejstrašnější ale bylo že mé oči už přivykly temnotě a já už byl schopen přečíst vzkaz na zdi. Nechci se na to podívat, protože je strašidelné na to už jen myslet, ale myslím že bych to měl vidět než umřu.
Podíval jsem se na mistrovské dílo té zrůdy a na vzkaz.
"Vím že jsi vzhůru."
