Všechno je jinak...

Úvod

Když se John přestěhoval do Phoenixu, zjistil, že ta škola, o které tak snil, není taková jak si ji přestavoval.

"Ahoj" oslovil John jednu svou novou spolužačku.
"Čau" odpověděla mu.
"Jak se máš?"
"Proč se staráš?"
"Jen jsem se zeptal, seznamuju se"
"Jo, mám se fajn. Ty?"
"Dobrý, my jsme spolu ve třídě na ajinu, že jo?"
"Nevím, asi jo."
"Půjdeme do třídy spolu?"
"Jo, klidně."

Odešli jsme spolu do třídy a já věděl, ze by z nás mohli byt přátelé. Skončila ajina a my šli na oběd. Byli lasagne, moje nejoblíbenější jídlo ze všech. Po obědě jsme měli ještě matiku a biologii. Když jsme šli ze školy zjistil jsem, ze máme stejnou cestu. Ve škole jsme si porad povídali. Zjistil jsem ze ta holka se jmenuje Diana. Je ji 15, což není moc věkový rozdíl. Me je 16. Bydlíme hned vedle sebe což je fajn. Dohodli jsme se ze spolu půjdeme o víkendu ven a pak do kina. Oba nemáme co dělat takže to bude super den. Prý není ve škole moc oblíbená. Ma rada jiné věci než ostatní holky. Je prostě skvělá. Nejlepší kamoska. Po cestě domu mi dala svoje tel. číslo aby jsme si mohli volat a tak.

Večer
"Crrr...crrrr...crrrr..."
"Ano?"
"Ahoj."
"Ahoj."
"Jak se mas?"
"Já dobrý co ty?"
"Super, hele platí ta sobota?"
"U me jo, co u tebe?"
"No, u me taky."
"Takže se sejdeme v sobotu ve 2 odpoledne u nakupaku?"
"Jasně, kdykoliv budeš chtít."
"Okey, hele už musím jít, ahoj."
"Ahoj."
"Tůt...tůt...tůt..."