Děsuplné povídky

Lavička v parku

Byl pozdní zimní večer. Na obloze už svítil úplněk a krajina byla zcela tichá. Mráz štípal na tvář a pod světlem pouliční lampy se pravidelně vytvářel obláček dýchající osoby sedící na lavičce. Byla to mladá, krásná slečna která čekala na svého kamaráda, se kterým se seznámila přes internet.

Ruce si třela o sebe a snažila se zahřát. Tu najednou uviděla v dáli postavu. Pozorovala ji a měla takový ten nepříjemný pocit. Přece jen, když jste sami večer v parku, a nikdo tu není, tak kdo by vás zachránil, kdyby se něco stalo? "Ahoj" oslovil chlapec dívku. "Já jsem Honza, měli jsme se tu sejít" usmál se.

"Ahoj, já jsem Klára těší mě." Oddechla si. Sedli si a povídali si. Zjistila že Honza rád čte detektivní knížky a chtěl by jednou být slavným detektivem jako je Sherlock Holmes. Od této doby se den co den setkávali na oné lavičce. Vždy si měli co říct a nikdy se nenudili.

Jednou když se měli sejít, Klára nepřišla. Honza byl velice zklamaný a věřil v to, že se jen zpozdila. Čekal, hodinu, dvě, jeho tělo mrzlo. Později zjistil, že si Klára našla kluka. Jeho srdce se zlomilo, miloval ji.

Uběhly dva měsíce a Klára šla večer parkem ze schůzky. Když procházela kolem lavičky, zastavila se. Vzpomínala na den, kdy se seznámila s Honzou. Uvědomila si, že od ní nebylo správné když se mu ani neozvala. Chystala se odejít když v tom ji zastavila něčí ruka na jejím rameni. Klára se otočila a spatřila Honzu.

Vyjekla, když se pozorněji zadívala ne jeho tvář. Zoufalé, nevyspané oči, pod nima temné kruhy a úsměv blázna. "Vyměnila si mě za něj?! To už jsem ti nestačil? Udělal jsem ti snad něco?! Odpověz mi!!" Křičel a Klára jen zírala do jeho očí. Cítila se provinile. "Já-já se ti omlouvám" sklopila hlavu. "Miluji tě a chci být s tebou! Dal jsem ti své srdce teď je řada na tobě" Naléhal. "Sám víš že to nejde.."

Honza se naštval. "Jde to" Klára ucítila ostrou bolest, která projela celým jejím tělem. "Když mi nechceš dát své srdce, vezmu si ho sám!" Honza se začal šíleně smát a vytrhl klářino srdce z těla. Ta padla na kolena se slzami v očích a poté naposled vydechla. Ležela na zemi, úplně bez života.

Druhý den však nikdo nenašel v parku krev, nebo něco podezřelého, Honza totiž vše uklidnil, tak jak to vyčetl v detektivkách. Místo toho aby se z něj stal detektiv, byl vrah, který nebyl nikdy dopaden.

Dostal jméno "Čistotný Hans"