Ano. Kruh.
To byla přesná definice jejího stavu.
Channary schovávala ruce pokryté drobnými rankami pod vrstvami oblečení.
Ale Channary se neuchýlila k sebepoškozování.
Channarinu tvář brázdily horké slzy mnohem častěji, než sama přiznávala.
Ale Channary neztrácela mysl v myšlenkách tak temných, jako nejhlubší půlnoční les.
Channarino tělo chřadlo, ztrácelo na kráse i ladnosti, které se do této chvíle mohla rovnat s elegancí lesní víly.
Ale Channary netrpěla anorexií. Ani bulimií.
Channary se vyhýbala kontaktu s lidskými stvořeními, nenáviděla je, sama si přišla mnohem silnější.
Ale Channary se nebála chatrné a neupřímné, lidské masky.
Channary byla uzavřená a tichá, ačkoliv její hlas by básník přirovnal k zurčení křišťálově čistého potůčku, rozbíjejícího se o tvrdé kamenní.
Ale Channary měla co říct.
Tak co tedy zabilo dívčinu duši?
YOU ARE READING
PINK CHANNARY | Rainbow Suicides
Short StoryChannary Carson. Dívka, jež chtěla utéct od reality. RAINBOW SUICIDES je série několika ShortStories, z nichž každá pojednává o jedné duševní, mentální, nebo psychické poruše, případně jiném problému tohoto rázu. Každá kniha popisuje poci...
