Princess Evil (The Maraderus)

"Thank you."

Seděla jsem na hodině lektvarů a snažila se dávat pozor. Ale nic jsem nevnímala. Hlasy, které mi mluvili v hlavě byli o tom, že můj otec chce, abych se stala smrtijedkou. Nechápala jsem jak to po mě může chtít. 

"Slečno Riddleová?" při zvuku mého jména jsem sebou trhla. Podívala jsem se na profesora Křiklana, který se na mě mračil. "Můžete mi laskvavě říct, proč nedáváte pozor?" 

"Já-" začala jsem, ale selhal mi hlas.

"Moon má trable doma," vysvětlila rychle Lily. "Omluvte jí profesore." Křiklanovi po tváři přeběhli obavy, ale hned je zahnal. Věděl, co je zač můj otec. 

"Pro tentokrát." Zabručel a já přikývla. Všimla jsem si, jak se na mě všichni koukají. V některých očích byla lítost, v některých strach a v některých zase pobavení. Rychle jsem posbírala svoje učebnice a vyběhla ze třídy. Nevšimala jsem si toho, jak na mě Křiklan volá. Vyběhla jsem ven z hradu a běžela k vrbě Mlátičce. Slyšela jsem jak někdo utíká za mnou. Zastavila jsem se, ale neotočila jsem se.

"Lily nech mě chvíli na pokoji." řekla jsem a utřela si slzu, která mi stékala po tváři.

"To jsem já," promluvil naprosto někdo jiný než Lily. "Jsi v pořádku?" otočila jsem se a spatřila Siriuse, který stál pár metrů odemě.

"Vypadám tak?" zeptala jsem se. Sirius si povzdychl a došel ke mě. Objal mě a já se nechala. "Nevím co mám dělat." zašeptala jsme.

"O co přesně jde, Moon?" Odtáhla jsem se od něho, abych mu viděla do tváře. Měla jsem sto chutí mu všechno říct, ale bála jsem se- Bála jsem se toho, že mě opustí. Proto jsem jen zakroutila hlavou a znovu se k němu přitiskla. "Co kdyby jsme se vrátili zpět do hradu? Vypadá to, že bude pršet." 

"Dobře," přikývla jsem. Sirius nechal ruku na mých zádech a vedl mě do hradu. Když jsme došli dovnitř stoupli jsme si naproti sobě. "Ještě se nechci vrátit do společenské místnosti." 

"Nemusíme," Sirius se usmál a chytl mě za ruku. Potom se vydal ke schodům. "Ukážu ti jedno dokonalé místo." Vyšli jsme do třetího patra a zastavili se před prázdnou zdí.

"To je teda nádherný místo." řekla jsem zmateně.

"To ještě není ono," zasmál se mi do ucha. "Zavři oči a mysli na to, že se potřebuješ někam schovat před ostatními." nařídil a já ho poslechla. "A teď ty oči zase otevři." Když jsem to udělala před námi byli velké dřevěné dveře.

"Co?"

"Pojď," Sirius mě vtáhl dovnitř a já se překvapeně rozhlídla. "Vypadalo to tady přesně tak jako můj pokoj doma. "Tomuhle se říká Komnata nejvyšší potřeby. Ukáže se jenom tomu, kdo jí opravdu potřebuje." 

"A proč vypadá jako můj pokoj?" zeptala jsem se a došla k mé posteli s nebesy. Dotkla jsem se jemné látky přikývky.

"Komnata se změní tak jak potřebuješ." vysvětlil. Posadila jsem se na postel a ještě jednou se pořádně rozhlédla. Mé kresby byli na stejném místě jako doopravdy. Na nočním stolku byla hrací skříňka od táty. "Můžu?" zeptal se a ukázal na místo vedle mě.

"Jasně," přikývla jsem a trochu se posunula. "Děkuju." 

"Za co?" otočil se ke mě čelem tak jsem se mu mohla podívat do očí.

"Za to že si mi to tady ukázal," vysvětlila jsem. "Nesnáším jak se na mě všichni kvůli mému tátovi koukají. Já vím, že si myslí že je špatný, ale on dokáže být hodný. Miluje mě." 

"Pro většinu to je těžké pochopit," povzdychl si. "Tvůj táta udělal spoustu špatností a ta věc se smrtijedy.." 

"Já vím," přikývla jsem. "Ale pro jednou bych si přála, aby ho viděli tak jak ho vidím já." 

"A jak ho vidíš?" 

"Jako někoho kdo se mě snaží jen ochránit," prohrábla jsem si vlasy. "Zní to hloupě já vím." 

"Nezní," zašeptal Sirius a vzal mě za ruku. "Nejsi jediná kdo má šílenou rodinu. Má rodina je posedlá čistou krví. Dětství nebylo zas tak hrozné, ale potom jsem se dostal do Nebelvíru. Matka to dodneška neunesla. A proto jsem utekl z domu." 

"Počkej a kde teď bydlíš?" 

"U Jamese," pokrčil rameny. "Jeho rodiče mě vždycky milovali." ušklíbl se. Sklouzla jsem pohledem na jeho rty a potom jsem se vrátila k jeho očím. Pomalu jsem se k němu naklonila a jednou rukou vjela do jeho vlasů. Sirius se otřel nosem o ten můj a potom mě opatrně políbil. Nevím co jsem to dělala, ale rozhodně se mi to líbilo.