Blacks...

Kapitola 1

,,Siriusi Blacku! Okamžitě přijď dolů do jídelny!" zařvala moje příšerná matka. Nesnášel jsem ji, mojeho bratra Reguluse, otce a témeř všechny ostatní členy mé "rodiny". Jediný, kdo se v mé rodině nechoval jako šílenec posedlý čistokrevností, byl matčin strýc, který před rokem matce řekl, že se chová jako fanatická stará můra - od té doby jsem se s ním neviděl a sestřenka Andromeda. Andy, jak jí říkám, je moje nejlepší kamarádka a spolužačka v Bradavicích. Je stejná jako já, její sestry a můj bratr věří všem těm blábolům, že jediné, co je správné je kouzelnická nadvláda, čistokrevnost, a že všichni mudlové a nečistokrevní kouzelníci jsou něco méněcenného. Já i Andy chodíme do Nebelvíru, jsme jako dvě černé ovce naší rodiny, ale oba jsme na to pyšní.
,,Už jdu!" zakřičel jsem zpátky na matku. Právě se dole v jídelně konala schůze, kam se musí dostavit každý člen rodiny, kterému už bylo patnáct let. Vím, že mi Regulus závidí, že tam můžu chodit, ale já bych si to s ním nejradši vyměnil. Takhle musím každý týden, ale i častěji, dvě nebo tři hodiny poslouchat nekonečné přednášky o pánovi zla, jeho nejnovějších úspěších a o tom, že každý z naší rodiny se musí nutně propůjčit do jeho služeb, aby měl jeho život smysl. Prostě děs! Andy to nesnáší stejně jako já, a proto sedáváme zásadně naproti sobě, protože na sebe děláme různé ksichty, když ostatní členové rodiny a někteří smrtijedi sledují mou matku, mého otce, matku nebo otce Andy, Bellatrix a Narcissy nebo jiného z věrných pána zla. Zvedl jsem se z postele a sešel o několik pater níž do jídelny.
Sedl jsem si na své obvyklé místo naproti Andy. Dnes řídil přednášku nějaký smrtijed, kterého jsem ještě nikdy neviděl. Tyto schůzky nebyly to samé jako schůzky smrtijedů, protože těhle se mohli (v mém a Andině případě spíš museli) účastnit i děti smrtijedů, starších patnácti let a neúčastnil se jich pán zla (ještě, že tak). Z naší rodiny se jich účastnila ještě Bellatrix - Andiina o rok starší sestra. Byla příšerná, vždy hltala každé slovo, které se na schůzce řeklo. Hned, jak jí bude sedmnáct nepochybně sama vstoupí do služeb pána zla. Tenhle smrtijed měl křeččí tváře a podivně malý nos. Když se na mě podíval, všiml jsem si, že šilhá. Když se odvrátil, aby začal vyprávět, co se stalo v posledních pěti dnech za "fantastické" věci, koukl jsem se na Andy, která právě nafoukla tváře jako křeček a zašilhala očima tak, že si koukala na špičku nosu. Vyprskl jsem smíchy, ale povedlo se to zamaskovat jako náhlý zával kašle.
Po nekonečných dvou hodinách jsme se zvedli od stolu a vydali se ven. Já s Andy jsme zamířili ke dveřím jako první. Když jsem vzal za kliku, abych dveře otevřel, z druhé strany dveří se ozvalo bolestné zasténání. Zjistili jsme, že za dveřmi odposlouchával Remus, kterého jsem dveřmi nepochybně praštil do hlavy. To nás s Andy tak rozesmálo, že jsme se smáli ještě, když jsme vešli do mého pokoje. ,,Teda Siriusi," zatvářila se vážně Andy (, ale moc se jí to nepovedlo), když si všimla mojeho nového plakátu na stěně. Byly na něm mudlovské holky v plavkách.
,,Nelíbí se ti snad moje nová výzdoba?," řekl jsem naoko překvapeně. Oba jsme se znovu rozesmáli. Andy zavřela oči a za vteřinku vypadala přesně jako jedna z dívek na plakátě. Ano, Andy je metamorfomág. Zasmál jsem se a za vteřinku přede mnou stála opět ta Andy, kterou mám tak rád. Hnědé vlasy do půlky zad, šedomodré oči (další věc, kterou se lišíme od zbytku rodiny, všichni ostatní mají hnědé oči) a šibalský úsměv na rtech.
Andy byla podle většiny kluků nejhezčí holka na škole. I já jsem musel uznat, že je vážně hezká, ale já ji bral vždycky jen jako kamarádku. Jeden z mála kluků, který s tímto výrokem nesouhlasil byl samozřejmě můj nejlepší kamarád James, kterému se už téměř pět let líbila Lily, nejlepší kamarádka Andy.
,,Jak si to mám vyložit Siriusi, že tady máš tyhle holky. To už nechodíš s Yvonne Bonettovou?," zeptala se Andy.
,,Už ne," odpověděl jsem jí s úsměvem. Andy věděla, že mi nevadí otázky na toto téma a tak si sedla na mou postel a zatvářila se jako inspektor, který o vás chce vědět vše.
,,Tak která se ti líbí teď, Siriusi? Yvonne už tedy ne, ale co ta Mishelle? Nebo Penelopa? A nebo Jackie?"
,,Ani jedna z nich," odpověděl jsem popravdě.
,,Takže...?," chtěla znát odpověď Andy.
,,Alice Leedenová," řekl jsem jí to, co chtěla slyšet.
,,To je ta z Havraspáru, že? Jak to, že se ti líbí právě ona, vždyť nemá blond vlasy a míry 90-60-90?," rozesmála se Andy. Jen jsem se zašklebil, ale dál jsme toto téma nechali být.
,,Co říkáš na dnešní přednášku," zeptal jsem se vážněji.
,,No...řekla bych, že je pán zla čím dál silnější, po tom co ten křečoun vykládal. To, že byly zavražděny další mudlovské rodiny a ta mudlovská čarodějka z Walesu, je fakt masakr. Nezapomeň to napsat Jamesovi a Removi."
,,A Petrovi snad taky, ne?," zeptal jsem se Andy.
,,No...víš, nemyslím si...prostě je podle mě Peter jen záludný všivák!," řekla naštvaně Andy. To bylo jediné, v čem jsme se rozcházeli. Názor na Petera. Andy ho prostě nesnášela. James i Remus pro ni byli, stejně jako pro mě nejlepší přátelé, ale Petera nemohla vystát.
,,Ale podle mě je to skvělěj kamarád," odsekl jsem Andy. Jen se na mě ledově podívala, ale pak jsem naštěstí začali řešit téma James a Lily a nemuseli jsme se začít hádat. Právě, když jsme se se smíchem dohadovali, jestli Lily hraje nebo nehraje, že Jamese nesnáší, domem se opět rozlehl hlasitý křik. Tentokrát ovšem patřil Andině matce, švagrové mé matky.
,,Jestli okamžitě nepříjdeš dolů, Andromedo, odcházím s Bellou a Narcissou domů sama.," zakrákala Andina matka.
,,To by mi asi vážně vadilo, ty protivná ježibabo," zamumlala Andy, objala mě a zamířila dolů za svou nemožnou matkou. Takže nuda pokračuje tři, dva, jedna teď - řekl jsem si pro sebe a plácl sebou na postel, ze které Andy vstala, z nočního stolku jsem vyndal brk, inkoust a tři svitky pergamenu a napsal jsem Jamesovi, Removi a Peterovi, co se dělo na dnešní přednášce. Poštu jsem poslal po svém výru Louisovi a zahleděl se na plakát mudlovským dívek. Nevím proč mi ta prostřední z nich pořád připomínala Alice...

Tak, první kapitola je na světe, doufám, že se bude líbit :*pokud by vás něco o příběhu nebo postavách zajímalo, napište do komentářů.

Bára