Kapitola 1
Nšťastně a se zármutnkem sejdu po schodech dolů a strkám si sluchátka do uší snažím se utét od problému ,kterému se nejde vyhnout. Jsem hnědovlasá modrooká poměrně vysoká 17. dívka teď už, ale hnědovlasá modrooká naštvaná dočervena rozpálená 17. dívka. Jdu po chodníku a směřuji do lesa. Jediné místo kde se můžu uklidnit. Moje matka se mi konečně teď dovolila oznamit, že se chce přťehovat to je důvod proč tak jančim a lítám po lese. Co si jako myslea, že řeknu. Najednou se to na mě začína hromadit...opustit kamarády,domov,školu svoje zázemí ,kterému rozumím a hodlám se ho držet zuby nechty. Kráčím si to cestou z lesa kolem pole. Je to zlatavý pohled. Co to ? v dálce jsem videla se něco mihnout. To byla asi kočka nebo nejaké jiné zvíře. Abych byla rychleji doma spěchám přes pole nebe začíná zatahovat a ja už na obloze nevidím ani jeden světlý kousek. Rozběhnu se nechci zmoknout, už na mě začínají padat první kapky deště. Rozběhnu se rychleji ,ale náhle zakopávám o velký kámen a padám k zemi hlavou rovnou na ostrý šutr. Když se probudím cítím, že nejsem sama otáčim se co to sakra to je vlk ?! Kouká na mě svýma zelenýma očima. Najednou se stočí do klubíčká a mění se v odhaduji tak 22. leteho kluka má na sobě modré džíny a šedé tričko má černé rozcuchané vlasy "Co to sakra je" vyjeknu. Získávám jeho plnou pozornost. Pomáhá mi na nohy neochotně ho chtám za ruku."Spadla si " zašeptá "kde to jsem"udivuji se.
Jeho odpoveď mě dostane " Nespíš budeš na poli nebo si spadla a tohle je jen tvoje bujná představivost...možná by se dalo řict, že se nachazíš nebo představuješ příběh červené karkulky" spadne mi brada pomátl se snad nebo jsem už stejný blázen jako on. Když vstávám zhrozím se mám na sobě červený plášť a v ruce svírám košík. Přejel mi mraz po zadech. Začíám tomu veřit, ale někde uvnitř jsi mylslim, že je to uchylný pedofil. "Ted bys měla jít nejspíš k babičce" zamumlá. Tuhle hru mužu hrát taky "nejspíš ano" a už se snažím vzít nohy na ramena. "Možná bude lepší když tě doprovodím je tady spusta zvířat co by nám chtěla ublížit a hlavně myslivec" řekne. Když deme cestou podel potůčka uslyšíme výstřel. Ani na chvliku nezaváhá "Bež Ruby!" vyjekne. Utíkám ani nvím kam a sakra jak zná moje jmeno ? Bežím podel potoka a lesem zastavuju udýchaná a vyčerbaná. Zvednu hlavu uvidím chaloubku neuhlednou tady musí bydlet nejaká Baba Jaga.
"Ten lovec nás už hledat nebude...mužeš pozdavit svojí babičku" zašeptá "do tohodle nevkročím" vyjeknu "ani bys tam nikoho nenašla tvoje babička je už stejně mrtvá"zašeptá "a tos jí zabil ty?!" lapám po dechu "jistě že ne"dává duraz na to ne..tam u vás všichni obviňují vlky"zašeptá "a jak? kdo to uďelal"... "lovec" odpoví prostě. Dobře teď už jsem zmatená "musíš najit odpoveď jedině tak najdeš sama sebe Ruby" dobře teď se vracím k tomu jak zná moje jemno "jak víš jak se jmenuju" zašeptám "čekal jsem na tebe hodně dlouho vím o tobě vše" řekne rychle a stručně. "Super myslím že bych měla jít domu je hrozně podě" nevím jak se mam dál vymlouvat "prosím Ruby zustaň se mnou" v jeho očích vidím uzkost "Ja tě ani neznám zakolpla jsem.. probudím se v jiném oblečení ty si byl vlk moje tak zvaná babička je tuhá zabil jí lovec prosím co po mě jako chceš, ale tohle je stejně jenom sen mužu si ďelat co chci" můj hlas se postupně zvyšuje "jasně jenom sen takže zustaneš se mnou?" zašeptá zklamaně "jo dyť je to jenom sen " přikyvuju "musím ti něco ukázat" vyjekne s radostí. Podává mi ruku a já jí přijímám. Jdeme cestou lesem až tam kde mech končí a začínají kameny. Stojíme na skále "podívej" zamumlá.
Svojí hlavu zvedám a s obdivem se zajíknu "to je nádhera" pronesu. Přede mnou se to hemží všemi oranžovými odstíny. Nejhezčí západ slunce, který jsem kdy viděla "často tady sedávám a přemýšlim nad životem, problémy a nad tebou" to poslední slovo skoro ani neslyším. "Proč jsi mě sem vzal?" zašeptám "Abys poznala pravdu, abys našla sama sebe Ruby"vyhrkne na mě. Jsem unavená je divné když se mi zdá, že ve svém snu taky spím. Ukazuje na malou skalku pod kterou jsou větrem zaváté listy. Lehnu si. Když se ráno vzbudím panikařím ležím mu na hrudi, ale co je to jenom sen, ale jak to že jsem se ještě nevzbudila. Pořád ještě spí možná bych teď mohla zneužít příležitost velice opatrně se zvedám postupuji dál od něj. Když se vracím cestou zpátky k potučku štípám se do rukou abych se probudila, ale žadný z mích pokusů není uspěšný. Najednou kolem mé hlavy proletí kulka ze zbraně myslivec. Co to s tima lidma dohje je !? utíkám co mi nohy stačí. V pulce cesty však zastavuju slyším dlohý jekot. Vzpomenu si na vlka ani nevím jak se jmenuje někde v tom šílenem srachu se o něj bojím a jako poseslá běžím k místu kde jsem slyšela jekot. S velikou ulevou se zatavuju když vidím jak z houští kráčí ke mně má pusu celou od krve. Nevím co to do mě v té uzkosti vjede rychle a obratně ho sevřu v náručí obejme mě tež "co to děláš"pošeptá "tohle je jen sen mužu dělat co chci aniž bych se strapnila" podotknu s usměvem "sakra Ruby tohle není sen" vyjekne na mě. Zkamením "Jak ti to mam sakra dokázat" ani neatačím říct svojí obhajobu a už mam jeho rty od krve na svých. Chci neco řít, ale už mě tahne za ruku směrem k lesu nestačím mu krokem. Je tohle opravdu pravda děje se to vážne moje myšlenky zastavuje jeho zvedlá ruka. "Cítím ho je tady" zašeptá "kdo?!"zhrozím se "Pssst"zabručí. Obrací se a jde zpatky ke chaloubce Baby Jagy tu chalupu opravdu nesnaším.
