Je rok 2017 24.října 14:23 14:25 14:34 Cože ??? 14:41
Říká si 16 Leté děvče. V růžové mikince a modrých teplákách. Jmenovala se Karolína.K tomu že se její hodinky zřejmě zbláznili,Začalo pršet.
Je rok 2017 26.října 14:21 14:25 14:31 14:34 Cože ? Řekla holky co zmatně koukala na svoje hodinky .Které měla na pravé ruce. Měla na sobě růžovou mikinku, a modré džíny. Měla krásné hnědé dlouhé vlasy až po zadek. Jmenovala se Karolína. Co to ??? Zamumlala si Krolína sama pro sebe. K tomu že se její hodinky zbláznili, Začalo pršet. No ježiš ! Řekla znuděně a naštvaně Karolína. Šla zrovna ze školy. Snažila se jít co nejrychleji aby tolik nezmokla. Když tu přední vběhl neznámí člověk. Usmíval se. Měl na sobě zvláštní frak. Měl v ruce podivnou věc která blikala,a pípala.
Zůstala jsem stát .Až po 4 Sekundách co jsme se na vzájemně prohlíželi řekl: Fakt je to stroj času vidíš !!! Vyhrkl to na mě jak kdyby jsme se dlouho znali. Karolína říká: Co prosím ? Muž říká: Pardon už musí letět ! Vyhrkl to tak rychle že než se zomatovala byl od ní 6 Metrů daleko. Byla tam i butka. Řekl: Alonzí ! A vešel do ní. Tak šla Karlína dál. a 5 Minut dorazila domů.
Když Karolína přišla domů byla tam její máma a koukala na televizi.
Máma: Ahoj
Karolína: Ahoj mami.
Máma: Dávají zprávy. Prý viděli přímo na náměstí jak z nebe ( Vesmíru ) padá taková taková....
Karolína: Hmmmmmmm Udělala znuděně Karolína.
Máma: Butka !!! Karolína: Cože ??? Karolína se zarazila, a začla matku poslouchat.
Máma: Modrá. Taková stará. Asi policejní.
Karolína: Kde to je ?! Kde to dávaí ?! Karolína je zaujatá touto informací.
Máma: tady! V televizi.
Karolína se zarazila. V televizi viděla tu stejnou butku do které vlezl ten člověk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nechápu to. Řekla si v duchu Karolína. stejná butka na stejném místech zároveň.
Karolína řekla svojí mámě o záhadném muži ve fraku, a o záhadné modré budce. í o bzučící věci kterou měl v ruce. A o jeho šílené mluvě. Ale třeba to je náhoda ! Řekla Karolíny máma. Mami takovéhle modré butky už se nevyrábí ! A i kdyby tak nemyslíš že by to byla fakt velká náhoda kdybych viděla 2 za jeden den ? Řekla Karolína. No možné to je. Řekla Karolínina máma, Která měla na sobě zelené tričko a fijalové džíny. A na krku bílé korále.
Karolína jsi šla lehnout.
Ráno se zbudila v 6:24. Celí den probíhal normálně až do jedné chvíle. Byla to chvíle když šla do teska. Zpátky jela tramvají. Když najednou uviděla o kolo tramvaje minimálně 30 světel. Měli červenou barvu. a najednou uslyšela jak tramvaj do něčeho narazila a zabrzdila se ! Karolína si vzdychla. A v duchu si říkala že určitě někoho srazili. Dveře tramvaje se po 20 fteřinách otevřeli. Srdce jí bušelo o závod. Bála jse aby nepřejeli dítě. Višla z těch dveří ven. Chtěla zjistit co byli ti divné paprsky, a co přejeli. Čim byla blíž dveřív tim se víc bála, a přepadal ji stres. Jak mila došla před tramvaj byla ohromrna. Před tramvají ležela. Divná kokvová věc. Byla to kovová krabička. Mělo to jako živé. Karolína nevěděla co dělat. Když v tu ránu řekla ta věc zkříplavím hlasem: Vy---Hal-Dit ! A ta věc do dokola opakovala. Vyhladít ! vyhladit ! Vyhladit !!!
