Změna...

2.

“Luku!” ozve se z obýváku. “Jdeme domů!”

“Zítra přijdu,” usměje se na mě a políbí mě na čelo. Úsměv mu opětuji.

-

“Pá,” řeknu, když dojdeme ke hlavním dveřím.

“Dobrou noc,” vyjde ven a věnuje mi další z jeho úsměvů.

“Noc.”

Vyjdu nahoru a svalím se do postele.

“Kate, jsi umytá?” zavolá mamka nejspíš ještě z hlavní haly. Protočím očima a vytáhnu z pod polštáře pyžamo. Vejdu do koupelny a sundám ze sebe oblečení. Vlezu do sprchy a nechám na své tělo dopadat horké kapičky vody. Použiju svoje jahodové mýdlo.

“I see your monsters, I see your pain,
tell me your problems.
I’ll chase them away.
I’ll be your lighthouse, I’ll make it okey.
When I see your monsters,
I’ll stand there so brave.
And chase them all away,” začnu zpívat svoji oblíbenou písničku.

-

Asi po půl hodině vylezu ze sprchy a obleču si pyžamo. Dojdu do pokoje a na posteli mi jako každou neděli leží knížka. Mamka je čtením knih úplně posedlá, takže já musím každý týden přečíst knížku, kterou mi vybere. Bohužel nebo bohudík, nemáme stejný názor na knížky. Každá máme v oblibě jiný žánr. Vezmu knížku a lehnu si pod peřinu. Otevřu ji na začátku a začnu číst. Ach bože mami, další román? Co takhle něco jinýho. Nakonec přetočím knížku na konec. Vím, že se to dělat nemá, protože to pak všechno kazí, ale tohle vážně číst nechci.

‘ “Edwarde, nesmíš umřít” rozplakala se a naposledy ho políbila.’ Tak to ne mami, tohle číst nebudu. Položím knížku na noční stolek a ze šuplíku vytáhnu knížku, kterou jsem dostala k šestnáctým narozeninám.

‘Měsíc stoupá na oblohu a všechny kurvičky z města si už snaží najít svoji oběť. Ale já patřím mezi ně. Podle mě není vhodné si to s někým rozdat v tmavé uličce. Možná je to vzrušující, ale já radši, když je někde poblíž bar. Sednu si obkročmo na barovou stoličku a u popíjení whisky se začnu na stoličce pohupovat. Netrvá moc dlouho a vedle mě se kroutí sotva devatenáctiletý kluk s kaštanovýma očima. Otočím se na něj a jeho koleno se objeví až příliš blízko mému holému rozkroku. Pohnu pánví a klitorisem se otřu o jeho koleno. Slastí zavře oči, a když je znovu otevře jeho ústa se naplní skleničkou jakési vodky. Nahnu se k němu tak, že mu sedím na koleni. “Pojďme jinam,” šeptnu mu do ucha a on kývne. Slezu na zem a odvedu si ho na dámské záchody. Uběhne pár sekund a oba dva jsme už nazí namáčklí o zeď jedné z kabinek.
“Jsem Jake,” nadrženě se usměje a v pravé ruce mačká mé prso.
“Kelly,” neudržím se zmáčknu mu zadek. Jake vzdychne a už na nic nečeká. Všimnu si už nataženého komdomu na jeho penisu. Zasyknu. “Nemusíš,” stáhnu mu komdom a hodím ho na zem. Jake do mě vklouzne a ani jeden z nás se nevyhne vzdychu. Začne přirážet rychleji a rych-” dveře do mého pokoje se otevřou. Zastrčím knížku do šuplíku a sleduji mamku.

“Už spi zlato, zítra je škola,” usměje se a odejde. Nakonec se rozhodnu ji poslechnout. Zhasnu lampičku a zavřu oči.

-

Otravný zvuk se ozývá pokojem. Myslím, že se tomu otravnému přístroji říká budík. Je pondělí a já mám zase v hlavě vymeteno. Shodím budík na zem a schovám se pod peřinu. Budík konečně drží hubu a tak můžu ještě klidně ležet.

“Kate, vstávej,” strhne ze mě mamka peřinu. Dá ji na druhou stranu pokoje a odejde. Vstanu, seberu peřinu a lehnu si do postele. Super, teď už neusnu. Protočím očima a vylezu z postele. Následuje raní hygiena, oblečení, snídaně a make-up.

-

První hodina, životní prostředí. Aneb, jak dostat lidi hned první hodinu v pondělí do deprese. Naše učitelka by už měla být dvatisíce let v důchodu, ale ona prostě pořád učí. Její věk se nedá určit, jelikož vypadá jak třitísíceletá čarodějnice. Zazvoní na lavici a já se ztratím v poslední řadě. Hned vedle mě se češe Max a já do něj prostě musím strčit. Vyděsí se a málem spadne na zem. Rozesměju se, a když Max zjistí, kdo ho strčil, dostane záchvat smíchu.

“Brousíš si zuby na paní učitelku utři si prdel?” prohlásím mezi nekonečným smíchem a zdůrazním slova paní učitelku. S Maxem jsme přátelé od základky. Mimochodem, Max je gay. Zamračí se na mě a pak zase vybuchne smíchy.

“Ne, ale vidíš toho kluka? Mám pocit, že se jmenuje Ashton,” jeho tváře chytnou růžovou barvu. Přikývnu.

“Maxi, do první lavice!” zaječí učitelka a Max bez protestování usedne do lavice vedle Ashtona.

Teersowá (učitelka) začne vyprávět látku a deprese přichází na svět.

Momentálně přemýšlím o tom, co pro mě život znamená. Vím, co od života chci. Štěstí s člověkem, kterého budu milovat. Nejsem si jistá, jestli je to Luk, protože nevěřím na lásku na první pohled a odmítám v ní věřit. Jde o to, jestli jsem připravena ho milovat nebo chci ještě čekat. A opravdu chci žít? Nebo je lepší umřít a být s tou osobou mrtvá? Jde o to, že nikdo neví, jaký to je umřít, a co se děje potom. Existuje něco jako posmrtný život? Chodí kolem nás mrtvoly a my je nevidíme? Dalo by se o tom hodně přemýšlet. Ale rozhodně je lepší žít. Ty city, který se můžou proměnit v smrt neexistují, když jste mrtvý. Ty doteky, které ve vás můžou rozpoutat i něco jiného. To, když se mojíte, že jakmile usnete, už se neprobudíte...