Ráno jsem se probudila s modřinami na břiše. Vedle mě stále spal můj nejmilovanější bratr. Milovala jsem ho jako vlastního syna, tak jako jsem to slíbila mamince týden před porodem. Pomalu jsem otevřela dveře od pokoje a zaposlouchala se do prázdné chodby. Nikdo doma nebyl, sešla jsem dolů do kuchyně i se svým iphonem. Prošla jsem se k ledničce, otevřela jsem jí a vyndala jsem pro brášku snídani. Slyšela jsem jak Alex pláče, rozběhla jsem se do pokoje a vzala jsem ho do rukou. Přebalila jsem ho, vzala dolů a dala mu najíst. Byl pátek ráno a já musela jít do školy odnést papíry o uvolnění kvůli mateřské, nikdo ze spolužáků o tom nevěděl jen učitelka a ředitelka. Znali mého otce a proto mě chápali proč nesu pro něm papíry ohledně mateřské, spolužáci věděli jen to že mi umřela maminka a o mě si mysleli ze jsem nemocná. Žrali nám to a nedivila jsem se kdyz jsem je zajímala jen jako oběť na šikanu. Nasedla jsem do svého BMW na které jsem si musela vydělat. Jela jsem tam tak aby bylo vyučování, Alex mi po cestě usnul. Ředitelka a třídní měli slzy v očích kdyz mě viděli jak se o Alexe starám. Objali mě a se slzami mi řekli „Maminka by na tebe byla pyšná tak jako my"! Dávejte na sebe pozor! A kdykoliv se zastavte! Děkuji a ano ráda vás někdy zase uvidím. Obrátila jsem se a oni mi jen mávali. Nasedla jsem znovu do auta a vydala jsem se domů. Doma byl táta dřív jak já... Mezi dveřmi mi řekl ať táhnu uspat Alexe a ať se vrátím hned zpět dolů! Jen jsem přikývla hlavou.
YOU ARE READING
Návrat
RandomČtrnáctiletá dívka jménem Marika Petrsonová to neměla v životě lehké. Matka jí umřela při porodu svého bratra, otec po necelých dvou rocích spáchal sebevraždu a Marika se s vím bratrem Alexem museli do dětského domova. Alex si stále bral za vinu ma...