Krátké L povídky

Abigail (Stardew Valley)

Abigail seděla ve svém pokoji na zemi před televizorem a hrála videohry. Na parapet okna hrály kapky deště uklidňující melodii. Byl podzim, který Abigail zbožňovala, jenom dneska se jí nějak nechtělo běhat v dešti venku. Opět se stihla pohádat s jejím otcem, že by měla být řádnou a poslušnou dívkou, pomáhat mámě s večeří, s úklidem a jinými domácími pracemi. Tohle ovšem nechtěla, připadalo jí to staromódní. Ona chtěla zažít dobrodružství, prožít život podle sebe.

Hraní té videohry jí nějak nešlo. Bylo to příliš těžké, že se nemohla dostat ani přes první úroveň. Nedařilo se jí, ani když požádala o pomoc Ellen. Obě porazilo sotva dvacet nepřátel a už byl konec hry. Nikam se nedostaly. A ani teď se Abby nedařilo.

"Ach.." povzdechla si Abigail a položila ovladač na podlahu před sebe. Už to vážně vzdala. Tolikrát to zkoušela a ne a ne uspět. Zadívala se směrem k šatníku. Byl to kus nábytku s velkými šuplíky, a v jednom z těch šuplíků něco skrývala. Na krátkou chvilku se zamyslela. Napadlo ji něco, nad čím uvažovala několikrát, jen tentokrát nejspíše dostála odhodlání k tomu to udělat. Vstala, protáhla se, udělala pár kroků k šatníku a chytla ho za úchyt. Chystala se ho otevřít, ale ještě chvilku si s její hlavou pohrávala myšlenka, jestli to má skutečně udělat, jestli má jít a zkusit to. Dvakrát do týdne trénovala na hřbitově po setmění, snažila se, ale je opravdu připravená? Po chvilce váhání se rozhodla.

Vytáhla šuplík ven na okraj tak, aby nespadl na zem. Pod hromadou oblečení cosi vyhrabala. Byl to meč, který byl pomalu větší, než ona sama. Vzala jej do ruky, prsty jemně přejela o jeho ostří tak, aby se neřízla, ještě chviličku zvažovala, ale pak se definitivně rozhodla. Dnes večer se chtěla vydat do dolů.

Vykoukla ze svého pokoje, rozhlédla se kolem, jestli náhodou někde poblíž není její otec. Vzduch byl čistý, takže se potichoučku vypařila z domu.

Došla až k dolu. Stála před ním venku v dešti a ještě chvilku váhala, jestli jít dál, nebo se vrátit domů. Nakonec se rozhodla vstoupit. Vešla dovnitř, uvnitř bylo šero. Pomalým tempem šla k díře, ze které vyčuhoval kousek žebříku. Cítila úzkost, bála se, nikdy tu nebyla, tohle bylo poprvé, ale přišla sem proto, aby to zvládla. Pilně trénovala s mečem na hřbitově, aby jednou mohla navštívit doly a prozkoumat podzemí, které se pod městečkem Pelican Town skrývá.

Sklopila hlavu a nakoukla dovnitř, aby se mohla podívat, co se tam dole skrývá. V tu chvíli cosi vyletělo ven. Abigail se lekla, až se jí zježily vlasy.
"Vždy je to jen hloupý netopýr!" zasmála se. Rukou si zakryla pusu a celým dolem se rozezněl její chichot. Jen, co se dosmála, zkusila to znovu. Podívala se dovnitř. Tentokrát se nic nestalo, takže se chystala udělat krůček a vstoupit na žebřík.

Náhle vyletělo ohromné hejno netopýrů. Tentokrát se Abby vyděsila mnohem víc a dala se na útěk. Utekla se schovat do tmavého koutku nedaleko od díry s žebříkem. Nemohla to vydržet a rozplakala se. Nečekala, že to bude až tak těžké, myslela si, že prozkoumat doly a zacvičit si s mečem na potvorách žijících tam dole, bude o něco snažší. Nečekala, že to bude procházka růžovým sadem, ale také neočekávala, že to bude až tak těžké, že jí vyděsí hejno netopýrů.

Kdosi do dolů vstoupil. V tu chvíli tu Abby nebyla sama, ale nevnímala to. Osoba, která si všimla někoho v koutě a poznala ji, k ní rychle přiběhla.

"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě. Abby poznala Ellenin hlas.
"Ano, jsem," odpověděla a utírala si slzy z tváře. Podívala se Ellen do očí.
"Chtěla jsem si trošku zašermovat v dolech, ale ... ale nezvládla jsem to. Strašně se bojím," rozpovídala se Abigail. Ellen se na ní usmála. Setřela jí zbytek slz z tváře.
"Se mnou jsi v bezpečí," uklidnila ji. Abby už se tolik nebála. Cítila, že by Ellen něco měla říct, o něčem, co už cítí jakou dobu a snažila se jí to tolikrát říct, ale vždycky selhala, vždy se moc bála a nenašla dostatek odvahy.
"Víš, já... Nikdy jsem nic tak silného k žádné dívce necítila... Dokud... Dokud jsem nepoznala tebe," vysoukala ze sebe. Ellen to překvapilo, ale zároveň jí to vůbec nepřekvapilo. Všímala si jejích náznaků a snažení jí to říct a všechno jí to bylo jasné už od začátku, ale chtěla nechat Abby, aby se vyjádřila, aby jí to sama řekla.
"Taky tě miluju," odpověděla jí na to Ellen.

Abby se zadívala do Elleniných zelených očí. Cítila se v bezpečí, teď věděla, že už jí nic nehrozí. Druhá dívka vycítila, že je Abby v klidu a nemá se čeho bát. Pomalu se jejich obličeje začaly blížit k sobě. Ellen chytla Abby za jednu ruku a pak za druhou. Abby se k ní ještě víc přiblížila. Byly si stále blíže a blíže, až se jejich rty setkaly.

Tuhle povídku jsem napsala na mou herní postavu ve Stardew Valley, kterou jsem shodou okolností pojmenovala po sobě a na Abigail, kterou se mi povedlo v té hře získat. K napsání mne inspirovala scéna, kdy se Abby vydá do dolů. A byla tak sladká a prostě unff, že mě inspirovala k napsání téhle kratičké povídky. Snad se líbila :)