Krátké L povídky

Chladná Roxanne

Miya seděla na posteli. V ruce držela herní ovladač a hrála jednu ze svých oblíbených her. Za pár hodin měla jít do večerní školy, měla by se začít chystat, ale dnes se jí do školy nějak nechtělo. Myslela na tu holku, Roxanne, která se k ní chová tak chladně, jako kdyby byla jen nějaká věc. Nebo spíše vzduch. Zřídka si jí všímala, a to si říkala kamarádka. Většinu času trávila s Lindsey, Miyi si všimla akorát, když něco potřebovala. Dopsat si slovíčka z francoužštiny, opsat úkol z matiky, nebo poradit, když byla zkoušená. O to horší bylo, že spolu seděly v lavici.

Čas se chýlil a Miya musela pomalu jít. Naposledy si ještě zvýraznila linky kolem očí, aby jí to dneska slušelo. Doufala, že na ní udělá dojem. Ještě si na poslední chvíli projela vlasy hřebenem, vzala kabát, jelikož bylo venku dost chladno, jak je to o podzimní večery zvykem, a vyrazila.

Ve škole byl klid. Na večerní hodiny moc lidí nechodilo. Miya pomalu přicházela k lavici, za kterou už dávno seděla Roxanne.
"Jdeš pozdě," napomenula ji Roxanne. Miyu to ale nějak moc nezajímalo.
"Hm," odbyla ji. Dneska s ní moc mluvit nechtěla, i když stejně doufala, že s ní Roxanne naváže dialog a projeví o ní nějak zájem.
"Nestihnu si kvůli tobě opsat úkol do historie," pravila trošku rozčarovaným hlasem Roxanne. Miyu jen položila tašku vedle lavice a mlčela. Chtěla si sednout, ale Roxanne, ji chyila za ruku: "Víš jak je to důležitý? Když ten úkol nebudu mít, Brokolice mě nechá rupnout!"

Miya se Roxanne zadívala do jejích nešťastných prosebných očí a nakonec povolila. Věděla, že má s tímhle na mále, že by skutečně propadla, a že by si to i zasloužila, vzhledem k tomu, jak se k tomu staví a jak využívá Miyu k tomu, aby vůbec prolezla alespoň s odřenýma ušima, ale nemohla jí to udělat, tohle neměla v povaze.

Sáhla do aktovky a vytáhla svůj sešit na historii. Položila jej před Roxanne a bez hlesnutí se otočila zády k ní.
"Děkuju," poděkovala Roxanne a dala se rychle do psaní, aby to stihla, než zazvoní. Moc času jí totiž nezbývalo.

Škola skončila a Miya šla na autobusovou zastávku. Byla tma, jelikož bylo pozdní podzimní večer. Došla na zastávku, posadila se na lavičku a přemýšlela o Roxanne, proč je taková, proč jí tak využívá, proč se k ní chová, jako by byla její poskok. Byla na ní naštvaná, dneska si jí všimla jen ped hodinou kvůli úkolu a pak celou hodinu si pod lavicí psala s Lindsey. Jak ona tu holku nesnášela. V životě ji neviděla, ani neví jak vypadá, a měla chuť si jí najít a vyškubat jí všechny vlasy, vymáchat její obličej v záchodové míse, rozdrtit prsty. Naštěstí by to nikdy neudělala, za to by jí to vážně nestálo.

Nemohla pustit Roxanne z hlavy, ani když se o to snažila. To možná bylo ještě horší, protože čím víc se o to snažila, o to víc jí myšlenky na Roxanne pronásledovaly. Bylo to jako prokletí. Ani sama nevěděla, proč na ní musí tak myslet? Co té holce udělala, že jí tak využívá a že se k ní chová tak chladně?

Za chvíli nebyla na zastávce sama. Slyšela něčí kroky, někdo přicházel. Kroky se zastavily, Miya se podívala a ve tmě spatřila siluetu něčí osoby.

"Ahoj," pozdravila neznámá. Miya po hlase poznala Roxanne. Znervózněla a chvíli se rozmýšlela, co udělá.
"Ahoj," odpověděla na pozdrav.
"Můžu se posadit?" zeptala se Roxanne a ukázala na prázdné místo vedle ní na lavičce. Miya chvíli nevěděla, jestli jí to má dovolit, ale nakonec kývla a Roxanne se posadila. Po chvíli nerušeného ticha se Roxanne odhodlala promluvit: "Promiň, že jsem dneska na tebe byla tak nevrlá s tím úkolem. Vážně mi šlo o krk."
Miya v tu chvíli něvěděla, co by měla říct. Myslí tu omluvu Roxanne upřímně? Nikdy se jí za nic neomlouvala, nebyla si jistá. Nakonec, když se jí poprvé v životě omluvila, usnesla se v tom, že by to Roxanne mohla skutečně myslet upřímně.
"To je v pořádku. Občas je každý roztržitý," zareagovala na její omluvu.
"Takže se na mě nezlobíš?"
"Nezlobím."
"Víš, chtěla bych ti něco říct," nakousla Roxanne. Miye se rozbušelo srdce. Bála se, že jí řekne něco, co by jí mohlo ranit. Tolik se bála, že jí řekne, že s Lindsey chodí, ale potají doufala, že se jí vyzná. Neměla Roxanne ráda, štvala ji svým chladným přístupem a bezohledností, ale pod tím vším jí vlastně milovala. Viděla pod tou chladnou skořápkou hřejivé srdíčko.
"Známe se dlouho, chodíme spolu do večerní školy snad věčnost. Víš, já..." nedořekla Roxanne. Zapípal jí totiž mobil a nemohla odolat tomu pokušení nepodívat se.
"Lindsey mi píše!" vykřikla. Miyu to docela poranilo, ale zároveň dokázalo velice naštvat.
"Tak se bav s Lindsey!" vyštěkla Miya a otočila se zády. Doufala, že autobus přijede brzy, aby tu s ní dál nemusela být, jelikož v její přítomnosti nemohla vydržet ani minutu.

Roxanne položila ruce do klína a v nich stále držela mobil s rozsvíceným displejem. Zadívala se na Miyu, která naštvaná seděla na kraji lavičky autobusové zastávky. Přišlo jí té holčiny líto. Vlastně ji celou dobu zbožňovala, jen se jí strašně bála dát jí to najevo. Nevěděla jak.

Přisunula se blíže k Miye a jednou rukou se jí dotkla na rameni.
"Nesahej na mě!" odsehla Miya a chtěla smést její ruku z ramena, ale neudělala to, vlastně to nechtěla udělat.
"Miyo, já," začala ze sebe soukat Roxanne. "víš.." Nemohla se vymáčknout. Holčina zčervenala a začala se stydět. Nakonec to ale nemohla vydržet, dusila to v sobě strašně dlouho a pokaždé, když byla doba na to, vyjádřit se, utekla od toho psaním si s Lindsey.

Roxanne se zvedla, obešla Miyu tak, aby jí viděla do tváře. Jemně ji vzala za bradu a nadzvedla její hlavu. V očích se jí leskly slzy. Nemohla už té nevinné bytosti dál ubližovat, nemohla dál ubližovat ani sama sobě. Usmála se na ní a krátce ji políbila na rty.
"Miluji tě, Miyo," pravila. Sedící dívka v ten moment byla lehce zmatena. Nevěděla, co si má myslet a co se vlastně děje. Sní, nebo má halucinace? Nemohla uvěřit, že se jí splnilo to, po čem vždy toužila. Milovala Roxanne už od prváku. Snažila se jí to dát mnohokrát najevo, ale ta holka jako by snad byla slepá nebo nevnímala. A teď ji Roxanne políbila.

Nemohla dál odolat svým pocitům a touhám. Jak se na ní Roxanne usmívala, už nemohla dál plakat, přitáhla ji k sobě a dlouze ji políbila. "Taky tě miluju, Roxanne."