Všechno jde do hajzlu. Zabil jsem svou ženu. "Ne, co to děláš Wesley?" a pak rána. Zabil jsem svou 13 let starou dceru Michelle. "Tati?" a rána. Zabil jsem svého 5 let starého syna. "Co to bylo za zvuky tati? A kde je máma?" na víc se zeptat nestihl. Svého psa jsem nechal žít.
Zavřel jsem dveře synova pokoje a jdu po schodech dolů do haly. Můj pes jde za mnou. Otevírám vchodové dveře a odcházím. Můj pes jde za mnou. Kousek od domu máme les. Často jsem tam chodil s rodinou. Se svou mrtvou rodinou. S rodinou, kterou jsem před chvilkou zabil. Teď jdu jen já a můj pes. Zapomněl jsem si baterku ale zatím mi na cestu svítí měsíc. V lese si posvítím mobilem. Zanedlouho se zjistí, co se stalo. Někdo určitě slyšel křik. A sousedi nejsou daleko. Ale já jdu do lesa. A můj pes jde se mnou.
Mobil má ještě asi 40% baterky. To postačí. A světlo mobilu bohatě stačí. To místo je docela daleko od našeho domu. Tedy teď už od mého domu. Ale už se blížím. Ty jeskyni už vidím. A můj pes začíná být nervozní. Bojí se a vrčí do temnoty jeskyně. Ale já se nebojím. Chci tam. Už jsem jen pár kroků od vstupu dovnitř. Už jen krok. V tuto chvíli jsem se zastavil. Stojím před jeskyní a dívám se do té temnoty, kterou obsahuje. Jen černo, víc nevidím. Sám nedokážu ovlivnit to, že toužím jím dovnitř té jeskyně. Prostě něco ve mně, to chce. A chtělo to tak moc, že moje rodina musela zemřít. Musel jsem to udělat. Něco ve mně mi to přikázalo. A v tuto chvíli jen stojím před jeskyní a můj pes štěká. A v té jeskyni něco je. A já nevím co. Ale chci to vědět. Zvedám nohu a dělám krok dopředu. Natahuji ruku a nevím, co je na druhé straně. Špičky prstů už olizuje tma. Už celé zápěstí. A můj pes se bojí. A něco mě chytlo za ruku. S křikem mě to vtáhlo dovnitř a já v tuto chvíli stojím ve tmě. Nic nevidím. Slyším jen jak někde v dálce štěká pes. V tuto chvíli se bojím i já.
"Vstávej zlato" co to? Ležím v posteli v úplně jiné ložnici, než jsem zabil svou ženu. A žena co leží vedle mě a usmívá se je brunetka, ne blondýnka. Ale na ruce mám prsten. Takže to musí být má žena.
Když se zvedám z postele a vyjdu z ložnice, chodba je zcela jiná. Není to ta chodba, ze které vedly dveře do pokojů dětí. A můj pes není vlčák, ale čivava. A moje děti? Tady žádné děti nejsou. A náš dům má jen přízemí. Žádné patro. Jdu se podívat k oknu. Pohled je zcela jiný. Kde je kurva ten les s tou jeskyní?
"Co se děje zlato?" ptá se ta neznámá bruneta. "Měl jsem jen divný sen, jsem v pohodě" jasně, v pohodě. Fakt nevím co to bylo za sen ale znovu už ho nechci. Bylo to tak reálné. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Nechci na to už myslet. Jdu si udělat snídani. Musím najít ale kuchyň. Ááá naštěstí jsou dveře do kuchyně ty jediné otevřené. Mám kliku. Ale, kde najdu hrnek na to kafe?
"Na co tak koukáš?". "Jen přemýšlím, promiň" musím se vrátit do reality už. "Přemýšlíš nad tím snem? Jo a dáš si kafe?" Spása. Kývnu, že ano. Neřekl jsem, co se mi skutečně zdálo. Vymyslel jsem si nějakou hloupost a teď už se oblékám a půjdu do práce. Snad alespoň stále vím, kde pracuji.
"Dej mi pusu." říká ještě žena, která není blond ale bruneta, než odcházím. Lehce ji políbím a odcházím z domu. Jdu dlouhou ulicí, která je relativně rušná. Jezdí tu dost aut. Jsem někde uprostřed města. Vtipné, když člověk nepoznává ani svůj dům. Ale můj dům je jiný než v tom snu. Tohle není rodinný domek. A není v něm taková rodina jako v tom snu. V tom reálném snu. I ta rodina byla reálná. Ty pohledy. Ta rodina, sakra.
Sakra. To si ze mě někdo dělá srandu. U přechodu stojí blondýnka. Ta blondýnka. Z mého snu. A s ní tam stojí moje dcera a syn ze snu. A můj pes. Sakra i ten pes se musí shodovat? To není možné. To je blbá shoda náhod.
Chtějí přejít silnici a když se rozhlížejí, blondýnka otočí pohled na mě. A dívá se. Dívá se přímo na mě. A pak se otočí i dcera a syn. A i pes se na mě dívá. A takto stojíme asi minutu. a nic se neděje. Nemám vůbec tušení, co se děje.
A v tu chvíli s to stalo. Nejdřív jsem slyšel pískání brzd. A periferně jsem viděl přijíždět auto. Viděl jsem, jak dostává smyk. Jak se přední kapota auta pomalu blíží k mé snové rodině. Viděl jsem jak je to auto srazilo. A viděl jsem jak mizí pod koly. A pak. Tma. Nic víc. A něco mě chytlo za ruku. A já se probudil.
