Your Choice

Uvítací párty

Nebavilo mě čekat, až tam bude další hlas a jelikož to nebyla zas tak důležitá volba, tak tu je další kapitolka. Doufám, že se více zapojíte ;) 

Je trochu delší, ale jinak by se tam nic nedělo.

Otevřel jsi dveře a zjistil si, že tvůj pokoj je stylový.

Okamžitě sis začal vybalovat. Nikde nebylo znát, že by tu byl někdo před tebou. Vypadalo to, že El Rika vykopla před tím, než se stihl zabydlet. Uvažoval jsi nad tím, kam tu potřeštěnou holku zařadit. Nakonec jsi to uzavřel s tím, že jsi mohl dopadnout hůř.

Neuplynula ani hodina a ty jsi byl hotov. Potěšeně sis lehl na postel a vydechl. Zvedl jsi ruku. pohledem ses zastavil na svých hodinkách. Bylo sedm hodin a deset minut.

Opět jsi vstal a přesunul se k oknu, ze kterého byl výhled na celý pozemek náležící škole. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a mizelo za jedinou vyvýšeninou v okolí. Na jejím vršku stála budova, která byla znatelně menší, než všechny ostatní. Když se to však vezme kolem a kolem, tak zase tak malinká nebyla, protože všechny ostatní budovy byly obrovské.

"Hezký, co?" drkla do mě El a já se posunul, aby mohla vedle mě.

Nic jsi na to neřekl. El byla jako duch, začínala ti nahánět strach. Neměl jsi nejmenší tušení, jak to dělá, že chodí tak tiše. V duchu jsi si to napsal na svůj imaginární seznam záhad týkající se téhle školy. Už to byl druhý bod. První byl tvůj sponzor s velkým otazníkem místo tváře.

"Jdeš na tu uvítací párty?!" položila vedle tebe klíč od pokoje a odkráčela.

Klíč sis strčil do kapsy a šel za ní. "Uvítací co?"

"Uvítací párty." pokračovala v cestě do obývacího pokoje.

"No víš já na takové věci moc nejsem." prohrábl sis vlasy, když jste se konečně zastavili. 

"To nebyla otázka." skočila na pohovku. "Jakožto nováček musíš přijít a udělat dobrý první dojem a tak... Jo a bejt tebou, tak si vezmu plavky, protože to je bazénová párty a ne, nemusíš mi děkovat. Přece tě nenechám ztrapnit hned první den."

"Díky... asi." zašeptal jsi.

"Tak a teď mi o sobě něco řekni. Máme ještě pár hodin, než to začne." zavrtěla se. "Co budeš studovat? Co je tvůj velkej dar, díky kterýmu ses sem dostal?" 

"Hudba. Já hraju na.." začal si se jí pomalu otevírat, ale ona tě přerušila.

"Počkej! Nic neříkej budu hádat." křikla. "Hmm.." zadívala se ti zpříma do očí, až ti to začínalo být nepříjemné. 

Nervózně jsi polkl.

"Duchové školy mi říkají, že hraješ na housle." ukázala na tebe prstem.

"Jak jsi to..." vytřeštil jsi na ni oči.

"Řekli mi do duchové." nevěřícně zakroutila hlavou. "Dělám si srandu." hodila po mě moje nejcennější zavazadlo.

"Hej!" vykřikl jsi a rychle po něm skočil. "Ty ses mi hrabala ve věcech."

"Možná." uvelebila se opět na své místo.

Oba jste se začali strašně smát.

Čas plynul a vy jste mluvili a mluvili. Poznávali jste se víc a víc. Začal jsi věřit tomu, že byste mohli být moc dobří přátelé.