Scary house - Larry Stylinson Cz

•••••••7•••••••

Harryho napadlo, aby se koukli i jiným směrem než před sebe, jenže Louis a jeho chování mu to nedovolovali. Louis si pevně držel mobil a hledal cestu, zatímco se zbytek kluků courali za ním.

"Už tu musíme bejt alespoň půl hodiny," zakňučel Niall.

"Nějak nechápu pointu tohohle domu. Je to divný," řekl Zayn a tím navázal téma. Následně se řešilo vše ohledně domu a to Harryho přestalo bavit.

Přidal do kroku, aby dohnal svého přítele.

"Lou?" zeptal se opatrně.

"Co je?" Z Louise hlasu bylo slyšet podráždění a to Harryho dost znepokojovalo. Takového ho totiž nezná a to jsou spolu dva roky a před tím byli kamarádi.

"Co ti je? Proč se takhle chováš?"

A to byla chyba.

"Jak se, do prdele, zase chovám?!" zakřičel na něj Louis naštvaně, zastavil a namířil svítilnou na Harryho, který byl více než zmatený a hlavně ublížený.

"Takhle... Proč jsi tak nervní?" zeptal se zmateně Harry.

"Proč jsem nervní? Možná bych nebyl, kdybyste drželi alespoň chvíli huby a pořád na nás neupozorňovali!"

"Neupozorňovali koho ale?"

Ani jeden z kluků nechápal, o co Louisovi jde.

Louis se zasmál, než svítilnou udělal rychlé kolečko okolo kluků. Nikoho by to nespokojovalo, avšak to by nesměl být v jednom bodě vidět pohyb.

Černá silueta něčeho, co ani zdánlivě nepřipomíná lidskou. Dlouhé zahnuté prsty a shrbená postava byla všechno, jen ne člověk. Možná to patří k součásti domu? Třeba je to velmi dobrý převlek.

"Co to bylo?" zeptal se okamžitě Liam, který si toho společně s Harrym všiml jediný. Jejich srdce bubnovaly jako o život a vlastně právoplatně.

"Jestli si myslíte, že na nás budete pořád upozorňovat, tak jste na omylu. Buď držte huby a pojďte, nebo si tu zůstaňte, ale věřte, že tma je jasný signál k povolení k smrti," řekl vážně Louis svým přátelům a opět se rozešel.

Kluci začali řešit, co to, sakra, mělo znamenat. Co se schovává v té tmě, jak je možné, že Louis ví o těch věcech. Nemálo je ten fakt děsil. Dokonce zvážili i možnost, že to Louis celé naplánoval, ale posléze to zavrhli, jelikož to byla kravina.

Kudrnáč opět doběhl modroočku a šel bok po boku s ním. Nezapomínal se stále otáčet, k čemuž ho nutil strach a přesvědčení, že jej někdo sleduje. Že má někdo pohled zabodnutý do jeho zad a užívá si, jak trpí. Ten pocit byl tak silný a nemohl se ho zbavit, ostatně to ani zbytek kluků. Od té chvíle, co měl Louis svůj menší proslov s názornou ukázkou toho, že je něco okolo nich, je atmosféra ještě horší.

"Mám strach, Lou," zašeptal upřímně Harry. Nešeptal kvůli tomu, že by se bál, že to uslyší kluci a budou se mu smát, ne, šeptal, protože se bál, že to uslyší to okolo nich.

"Ten je na místě, jsme ve strašidelném domě, Harolde," odpověděl podrážděně Louis a odfrkl si, protože ho překvapovalo, jak je jeho přítel blbý. Harrymu to vehnalo slzy do očí, právě teď si nepřál nic jiného, než Louise náruč. Vždy, když jeden druhého potřebovali, byli tu pro sebe. Kde se stala chyba?

"Dáš mi ruku?" zeptal se opatrně a natáhl svou dlaň k té Louisově a následně ji sevřel.

Avšak nečekal, že Louis z toho udělá opět takovou aféru. Louis okamžitě odtáhl svou ruku pryč, opět se zastavil a namířil na Harryho svítilnou.

"Můžeš mi laskavě říct, co pořád děláš?!" zařval na něj. Nikdy, opravdu nikdy, na něj takhle nekřičel a možná to bylo to, co poslalo Harrymu do mozku fakt, že jeho přítel v pohodě není. Že... se chová, jako kdyby to nebyl on.

Kudrnáč nestál o pozornost, kterou na něj Louis upoutal. Stále byl v domnění, avšak dobrém, že jej něco sleduje, tudíž bez slova přešel za kluky a, aniž by si to uvědomil, jeho oči vlhly víc a víc.

Když se Louis rozešel, Harry držel pohled zabodnutý do země.

"Co jsi mu udělal?" zeptal se zvědavě Niall.

"Chtěl jsem ho chytit za ruku, nechápu, co jsem si to jako vůbec dovolil," odpověděl mu zmateně a podrážděně.

"Nech ho bejt, ono mu dojde, že se chová jako blbec," pokusil se ho utěšit Zayn a vlastně se mu to i povedlo. Má pravdu. Když o něj Louis nestojí, nebude se snažit o jeho pozornost.

Kluci šli tmou, už ani nevnímali bolest nohou a vyschlé hrdlo, prostě šli a nevěděli kam. Zároveň je překvapovalo, že je místnost tak velká. Je možné, že se motají v kruhu, ale proč potom nic nenašli? Co vůbec mají hledat? Kluky tížila myšlenka na to, že to žádná cesta vůbec není.

Avšak po chvíli se ozval Louise vysoký hlas, který, nejen že všechny vylekal, ale také všem udělal nevyčíslitelnou radost.

"Hejbněte prdelí, asi jsem něco našel!"

To bylo jako osvobozující věta pro všechny kluky. Mohlo to znamenat jediné a sice to, že se dostanou ven.

Všichni urychleně přiběhli k Louisovi, který mířil svítilnou na dost širokou prasklinu ve zdi, aby se jí dalo protáhnout. Možná byl moc zaslepený, když mu prasklina ve zdi udělala takovou radost, páč zbytek kluků si vyměňoval nehezké pohledy.

"Vážně chceš jít...tudy?" zeptal se Liam. Vůbec se mu nelíbilo, že by měl vlézt do takové věci. Přece jenom to nejspíš není přímo v plánu trasy, takže co když tam vlezou a něco se jim stane? Bůh ví, kam se dostanou.

"Zdá se ti, že jsme za hodinu chození, našli něco lepšího?" štěkl po něm Louis a posvítil do praskliny. Nebylo v ní nic moc vidět, jen pár pavučin.

"Lou, nemyslím si, že to je dobrý nápad," snažil se vysvětlit Zayn a aby modroočku přiměl k změně názoru, položil mu na rameno ruku.

"Nesahej na mě," řekl naštvaně Louis a shodil Zayna ruku, což překvapilo všechny. "Vy si tu klidně hnijte," pověděl už klidně, "ale myslete na to, že všude okolo vás je něco, co vás chce. A bez světla jste mrtví, vy hovada."

"Máme svoje mobily," odporoval Niall a sáhl si do kapsy, ve které ale žádný mobil nebyl.

"Ó, vážně?" zasmál se Louis, čímž si vysloužil rozzlobený pohled od Nialla.

"Ty hajzle, okamžitě mi ho vrať!"

"A nám rovnou taky," ozval se Harry, mluvící za všechny kluky, jelikož ani jeden neměl svůj mobil.

Louis zvedl ruce v obranném gestu, než se zasmál. Nikdo z kluků nechápal, co se to tu děje. Proč je Louis takový, co se s ním stalo.

Modroočko svítilnou posvítil okolo kluků. Nikde nic, vše se zdálo čisté.

"Nic tu není," řekl Liam. Vlastně ani nečekal, že tu něco bude, ale strach mu zatemnil mozek.

"Nechtěj, abych posvítil nad nás," zazubil se Louis, načež se nad nimi ozvalo nepatrné zaškrábání. "Už si pro nás jde."

"Louisi, okamžitě toho nech!" zvýšil na něj hlas Harry a vyděšeně zvedl pohled nad ně. Tma nikomu nedovolovala vidět, zda tam něco skutečně je, avšak jejich sluch to prozradil.

Něco tam bylo. Přímo nad nimi. Jak je to možné? Je tam nějaké lešení? Kluci zmateně koukali nahoru, když se ozvalo tiché, ale dost blízké zaškrábání těsně za nimi. To byl jakýsi signál, který všechny popohnal a kluci, aniž by věděli jak, byli rázem v další místnosti.

Louis posvítil na místo, kde předtím byla prasklina, avšak teď už tam nebyla. Usmál se.