Jsem v Bradavicích! Splnil se mi největší sen!
Můžu jít navštívit Ufňukanou Uršulu!
Vloupat se do kuchyně.
Vyjít schody na astronomickou věž.
Zajít do sovince.
Můžu cokoliv.
Stačí jen projít portálem!
Nesnáším ten monotóní život. Ráno vstát, nasnídat se a po rychlé ranní hygieně si ještě narychlo zoopakovat fyziku a biologii, než vyrazím na tramvaj.
A pořád dokola. Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Nemá smysl tuhle denní rutinu měnit.
Sedím v tramvaji a přemýšlím nad zkoušením z fyziky. Nato, že jsem se to včera učila, toho umím dost málo, i když zkoušení gravitační síly pouštěním knížek Harryho Pottera z dvoupatrové postele se asi učení říkat nedá.
Vzdychnu a odložím sešit z fyziky a pouštím se do povinné četby. Tramvaj skáče přes koleje a já začínám litovat, že v povinné četbě není taky Harry Potter.
Prý povinnou četbu budeme potřebovat k maturitě, ale upřímně, kdo by chtěl maturovat z nějaké sto let staré knihy, když má vedle toho tak nádherné dílo, jako je Harry Potter?
To by byla maturita! Jenže tohle obyčejní mudlové nepochopí...
~•~
Zvoní. Protivný zvonek přeruší Harryho hádku se Seamusem. S otráveným povzdychnutím zavírám knihu Harry Potter a Fénixův řád (po včerejší zkoušce gravitace vypadá hůř než dřív) a vydávám se do učebny fyziky.
Pořád tam jsou. Ty velké zdobené železné dveře, které snad žádná živá duše neviděla otevřené.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A ano opět jsou zamčené. Posadím se do zadní lavice a pokouším se ještě na poslední chvíli něco doučit.
Ale pozdě.
Učitel rázně vejde do dveří a posadí se za katedru.
,,Tak nějaký dobrovolník k tabuli?"
Třída mlčí.
,,Ne? Tak tedy. K tabuli půjde..."
Ne, ne prosím...
,,Tak Lucko pojď."
A dopr...
Vstanu a zamířím k tabuli.
,,Tak, řekni mi, jak můžeme vědecky otestovat gravitační sílu."
Sakra. Přece mu nemůžu říct, házením Harryho Pottera z postele. To není moc vědecké...
,,No..."
,,Tak nic. Tak mi řekni..."
Nevím, odkdy mluví náš fyzikář hudrovsky, ale pochybuju, že i kdyby tu byl Barty Skrk, že bych mu něco rozuměla.
Hmm...
,,Tak to by bylo za čtyři," ukončí učitel moje zmatené žvatlání o zrychlení košťat a dívá se na mě jako na blázna. ,,Po hodině tu na mě počej."
