Pro začátek chci napsat, že netuším co budu psát. Takže asi jen to co mi za ten den proletí hlavou.
Dneska věnuji kapitolu jejímu nikdy neutuchajícímu optimismu. Tomu, že dokáže vidět věci vždy z té lepší perspektivy a vždy veselá z každé maličkosti. I když je pravda, že občas dostane špatnou náladu pro nic za nic a mě to potom mrzí. Nevím jak jí pomoct a ona o to ani nežáda. Je to zvláštní jak dokáže být někdy tak šíleně veselá a někdy tak smutná. Ale jsem ráda za to jaká je a za nic a nikoho bych jí nevyměnila.
