see everything✔️

Epilog

O osm let později:

Harry procházel zrovna městským parkem, když uviděl na lavičce sedící ženu. Odepsal na zprávu své přítelkyni a prohlédl si osobu lépe. Její brýle byly tmavé, tak jako ty pro nevidomé.

O jeho intuici se přesvědčil, když vedle ní uviděl slepeckou hůl.

Avšak i po osmi letech a i přes ty slepecké brýle poznal, kdo na lavičce sedí.

Seděla tam jeho první opravdová láska.

Byla to Selena, o které od jejich rozchodu, slyšel jen to, jak šťastná je a jak se jí daří na divadelních prken. Jejich rozchod zapříčinila univerzita, protože každý se rozhodl pro jinou vysokou v jiné zemi. Nezlomil jí tedy srdce - přesně tak, jak slíbil.

Přisedl si tedy k ní a rozhodl se promluvit.

"Pořád krásná" uchechtl se a koukal na její obličej, který se na něj ani neotočil. Koukala dopředu.

"Em, kdo jsi?" ochraptěle zakašle a do ruky si vezme bílou slepeckou hůl.

"Tady někdo nepoznal hlas svého bývalého přítele. Auč, to bolí"

"Víš, Harry, vlastně jsem si to mohla domyslet. Jsi jediný úchyl v zemi, kterému není blbý takhle otravovat slepého člověka. Toho jsi schopný jen ty. Jak jsem mohla zapomenout na tvojí otravnou povahu" rozesměje se a dále se dívá směrem dopředu. Takhle vždy mluvila jen s ním. Zase si připomněla studentská léta.

"Zapomenout na mě je vážně těžký" pohladí jí po rameni, což zapříčiní, že Selena mírně uskočí leknutím.

"Kdy se to stalo, že už nehledíš na tento krásný svět?" schová mobil do kapsy, který celou dobu svíral v dlani.

"Je zvláštní nazývat tento svět krásným. Je plný smutku, zla a falešných lží." uchechtne se nad stálou naivitou Harryho pohledu na svět. Vždy viděl to krásné, zatímco Sel viděla věci jinak.

Doslova jinak.

"Nikdy mi neodpovíš na mé otázky" zakroutí hlavou kudrnáč a zasměje se.

"Nikdy jsem to nedělala, tak proč v tom pokračovat?" zasměje se také.

"Vždycky si mě dokázala uchvátit. Tajemná holka, co nikdy nesundávala brýle. A přece jsem tvé srdce dostal" přemýšlí Harry nahlas, což vykouzlí Sel na tváři drobný úsměv.

"Pořád jsem tajemná"

"Jenže tenkrát jsi měla přehled úplně o všem"

"A kdo říká, že teď nemám?" zasměje se. K jejich lavičce se přiblíží muž s dvěma kelímky kávy a prohlédne si Harryho odspodu na vrch.

"Víš, Harry, já jsem vždycky věděla, co se kolem mě děje a důvodem, proč jsem nosila brýle byl ten, že jsem potřebovala vidět to, co mi ostatní ukázat nechtěli. A dělám to doteď. Jenže dnes jsem v tom lepší" sundá si brýle a podívá se konečně na Harryho.

Selena slepá nebyla. Její zrak se horšil, ale nevidomá doopravdy nebyla.

"Můžeme zlato?" připojí se do rozhovoru muž. Harry si okamžitě všimne prstenu na levé ruce a usměje se.

"Tak zase někdy. Snad mě tentokrát zase neoklameš" rýpne si a dál sleduje, jak se zvedá.

"Ani nevíš to, že jako nevidomá jsem do tebe vždy viděla nejlépe. Sbohem Harry" chytí se kolem paže svého snoubence a přijme kávu. Hůl schová do kabelky a brýle si nasadí na hlavu. Její hnědé oči si ještě prohlédnou svou bývalou lásku a oranžový pruh dokazuje o tom, že dnes už čočky nenosí. Její jizva byla zakryta makeupem.

Ten den to bylo naposledy, kdy Harry spatřil Selenu.

Jako jsi do mého života přišla tajemně, tak stejně jsi i odešla, Seleno.

Nezapomeň vidět i to, co zrakem nespatříš, šťastný život, Harry.

(Děkuju za všechno, snad vám něco můj příběh dal 💖)