MAGIE SMEČKY

3.

"Upřímně si myslím, že bez make-upu a oblečení vypadáš líp. Nemyslíš Bene?" řekl Derek laškovně. Ben nevypadal že ho vnímal, tak jsem do něj šťouchla loktem.
" Co?.. Jo jasně. Nechci znít úchylně, ale souhlasím tady s Derekem. Na té fotce nevypadáš přirozeně. A vůbec neměli bychom zjístit s kým máme tu čest? Co když je to hraběnka, či jiná vysoce postavená osoba." Ben mi vytrhl z ruky pas.
"Víš Bene, myslím si že by bylo na místě si sundat tu kapuci. Nemám pravdu Dereku?" usmála jsem se na Dereka. Ben si pomalu sundal kapuci, měl kulatou tvář s měkkými rysy, světlé blond vlasy měl ve vojenském střihu. Měl oči mandlového tvaru, ale ta barva byla překrásná oříškově hnědá.
"Byl bys tak hodný a přestal být tak melodramatický. " Derek si zřejmě užíval každý moment kdy na něho alfa nemohl.
"No to říká ten pravej. Pamatuješ na setkání s Molly? Za prvé jsi přišel schválně pozdě, za druhé jsi se oblékl do dost odvážného oblečení." podle mě si teď Ben ukousl větší sousto než mohl strávit, soudě podle Derekova zabijáckého výrazu. Tady začíná být dusno, ještě že tady není alfa.
"Kdo je Molly?" zeptala jsem se.
"Derekova snoubenka. Je to předem dohodnutý sňatek, smolouva lépe řečeno. Pro náš klan to není moc výhodné, ale pro Karpaťany je to velmi výhodné, díky panacee kterou náš klan vyrábí. Panacea je lék proti lupuismu a my jediní známe jeho přesné složení i přípravu. Pokud uspěješ, tak se to budeš muset naučit nazpaměť. Jestli chceš já ti s tím osobně pomůžu." Ben se na mě zazubil. Zadržela jsem zachvění, musím si udržet svou novou pověst. Derek si toho všiml a zpražil Bena pohledem.
"Co? Ty jsi zasnoubený, já ne."
"No a. Molly a já se berem za půl roku. Stejnak se nebavíme, já si ji ani nechci vzít, vždyť ty jsi rysodlak a ona taky. Proč nemůžete být vy dva spolu?"
"Protože by si Karpaťané víc nárokovali, nejen panacei, ale i naše území. Znáš pravidla. Musím si vzít někoho z našeho klanu, k zachování míru. Jinými slovy, je to tvoje povinost a nic s tím neuděláš!"
"Tvůj mladši bratr je taky stále nezadaný. Taky rysodlak."
"Přiznej si to, ty nevydržíš představu dlouho dobého stavu. Jsi jako hyeny. Jedna noc a to je vše."
"Ty nemáš ani tušení, jaké to je být v klanu jediný člověk. I když můj táta je gepardodlak a šéf bezpečnosti. Mátka mě neustále nutí, abych s někým spal, jen kvůli informacím."
"Ty máš sice příšernou matku, ale já otce, který je čirou náhodou alfa. Očekává ode mě víc než od mých patnácti sourozenců. Ani nejsem prvorozené dítě, ale moje sestra Marianne je. Kvůli otci musela podstoupit mraky testů. Stejně tak i já."
"Moji tři starší bratři se mě snaží zadupat, kvůli tomu že jsem člověk. Všichni tři už mají ženy a mraky dětí. Jenom já nemám nic."
Tohle nedopadne dobře. Taková hádka, jen kvůli kapuci.
"Jak dlouho tady s váma dvěma budu muset ještě trpět?" zeptala jsem se.
"Zhruba čtyři minuty. Proč?" dloubl si Derek. 
"Myslím, že tvý bratři se tě snaží zadupat, kvůli tvé nevychovanosti. Už chápu proč se ty a Molly nebavíte."
"Ha! Ta tě dostala." přidal se Ben.
"Sklapněte! Už jsme tady!" vykřikl hlas za námi. Alfa....a do prdele. Musel nás slyšet.

Příjezdová cesta byla maskovaná kouzelným křovím, když jsme se blížili, křoví se rozestoupilo do stran. Za okny byly vidět nelidské postavy, které běžely vedle Jeepu. Na konci onoho 'křoví' byla masivní kamenná brána s hradbami, na výšku měla pět metrů, ale hradba měla dobrých deset metrů. Z hradeb nás pozorovali nejen lidé, ale i nejrůznější druhy stvůr. Jedna znich nám zastoupila cestu, vypadala jako perfektní kombinace mezi noční můrou a gepardem. Derek si povzdechl a pak vystoupil z auta. Stvůra se na něj chvíli dívala, ne jako na kořist, ale jako na bratra.
Stvoření mělo plynulý, téměř lidský hlas."Čichám, číchám, mrtvoly......"zarazila se".......a lvodlaka? Koho pak nám to vezete?"
"Nové oběti lupů! Ale tentokrát i živou lvodlačici!" řekl Derek nahlas. Ozval se obrovský potlesk, spolu s řevem stvůr.
Stvůra zvedla obrovskou tlapu, aby je umlčela. "Jak už jistě všichni víte, lvodlaci jsou vzácní a považování za První! Matka Příroda nám dala znamení, že náš klan bude v blahu a bezpečí!" Pomalu jsem vystoupila z auta, lidé a stvůry na mě udiveně hleděli. Žádný aplaus, žádný řev. Nasadila jsem neutrální výraz.
"Jak pak se jmenuješ, děvče?"
"Liana! Jmenuji se Liana!" řekla jsem nahlas. Lidé začali křičet mé jméno, stvůry řvaly a to vše jen kvůli mně. Byl to skvělý pocit. Stvoření znovu zvedlo tlapu a znovo nastalo ticho.
"Vítej Liano. Já jsem Gabriel, šéf bezpečnosti a otec tady Dereka," pohlédl pyšně na svého syna, pak vrátil pohled ke mně. "a beta klanu. Pojď za mnou. Musíme toho hodně probrat." naznačil gestem, abych ho následovala.
"Ne tak rychle, starý brachu!" z davu vyšel alfa Horských koček. Měl kulatou tvář s hrubými rysy, nos měl špatně srostlý, jako by mu ho lomili schválně. Rty měl užší a oči výraznější, než Ben, ale barvu měly stejnou. Byla to starší, svalnatější, plešatá verze Bena. Všichni kolem se uklonili až na Gabriel a Bena.
"Můj pane, jsem rád že jste zpátky." řekl Gabriel.
Alfa se na něj usmál, ale hned potom nasadil neutrální výraz. Jeho hlase se rozléhal po okolí, jako vytí vlků. "Liano, jsi si jistá že se chceš stát součástí našeho klanu?"
"Ano, pane." řekla jsem.
"Liana musí podstoupit naší zkouškou! Jinak bude sežrána za živa!" Všichni kolem začali jásat. I Derek, Ben a Gabriel.  Kam jsem se to dostala? To byl, ale pitomý nápad.
Derek mě popadl za ruku a táhl mě k hradbám. Koutkem oka jsem spatřila, Gabrielův překvapený výraz a zbytek klanu šel za námi.
"Kam mě to táhneš?" zeptala jsem se.
"Do hradu!" řekl Derek