Krásné hříbě!

Kapitola 1.

,,Sněží!" vyskočila Kája od psacího stolu a zahleděla se z okna. ,,Bento, první sníh!" 

,,Cože?"  Benta se vmáčkla vedle kamarádky a stejně jako ona zírala ven. ,,Doopravdy," řekla radostně. ,,Ty, to jsou minimálně tři... ne, moment, čtyři až pět vloček na metr čtvereční. Neuvěřitelné, my zapadneme!" 

Kája si jejího posměšného tónu nevšímala. ,,První sníh,"" zopakovala zasněně a zatvářila se přitom, jako kdyby byly Vánoce. ,,Mohla bych Papjulu zapřáhnout do saní nebo tě na saních tahat. Mohly bychom postavit sněhuláka a zkoulovat se. Ach, já tak miluju zimu!" žasla pořád ještě Kája nad jednotlivými vločkami. 

,,Jasně, taky můžeme úžasně nastydnout," odvětila suše Benta. Otřásla se a poodešla od okna. ,,Těch pár vloček určitě nevydrží. Ještě se svým bohatým zimním programem vydrž. Můj děda říkal, že pořádnou zimu mít nebudeme. A ten se v ročních obdobích vyzná." 

,,Ach tak, tvůj děda," zamumlala Kája. ,,Ten má akorát strach, aby z té zimy nedostal revma." Benta jí hodila na hlavu polštář. ,,Neříkej nic proti mému dědovi!" vykřikla dotčeně.

Jen co Kája hodila polštář zpátky a chtěla se s bouřlivým křikem vrhnout na spolubydlící, otevřely se dveře. ,,Už jste to viděli, holky? Sněží!" Dveřmi prostrčila hlavu černovlasá dívka, ale když jí kolem nosu proletěl polštář, zase rychle vycouvala. ,,Takhle se v Dánsku vítá první sníh?" zachechtala se. ,,Nízkými průlety polštářků?"

,,Pojď rychle dovnitř Kiki," zavolala Benta. ,,Takhle šílená Dánka urazila mého dědu" Pojď, pomoz mi!" Benta a Kája se přetahovaly o polštář. Kiki zakroutila hlavou. ,,Chováte se jako mimina," řekla. ,,Nechcete už pomalu dospět?"

,,Ne!" zvolaly Kája a Benta sborem. 

,,Děláte rámus že se to nedá vydržet." Do Bentina a Kájina pokoje nakoukla další dívka. ,,Zítra píšeme písemku z fyziky a já si musím projít ještě hromadu látky. Takže se chovejte jako řádné obyvatelky internátu a konečně už se uklidněte!"

,,Ahoj Rebeko," usmála se radostně Kája. ,,To je pěkné, že jsi tady. Zrovna se radujeme z trochy prvního sněhu. Pojď dál a raduj se s námi." 

Rebeka si rukou přejela po vlasech ostříhaných na ježka a narovnala si brýle. ,,Sníh je akorát jedno ze skupenství vody," odvětila. ,,Nevidím žádný důvod, proč by se kvůli tomu muselo propadat přehnané hysterii."

Na chvíli kamarádky oněměly. Pak Benta vyprskla. Kája hodila polštář po Rebece ostře. 

,,Měla by ses slyšet." Kiki se ještě pořád chechtala.

,,Člověk má pocit, že předčítáš z chytré knihy. Odkud to jenom máš?"

Rebeka pozvedla obočí, ale pak se usmála. ,,Netuším," přiznala se. ,,Nejspíš je to vrozené. Ale i tak se trochu ztište jo?" poprosila kamarádky. ,,Tu zítřejší písemku nepodceňujte. Taky byste radši měly ponořit nosy do chytrých knížek a nelepit je na okna jen kvůli pár krystalkům sněhu."

Chvíli nato už byl zase klid. Kiki a Rebeka se vrátili do sousedního pokoje. Kája a Benta zasedly k psacím stolům a pokoušely se soustředit na blížící se písemku z fyziky. Tu a tam si jedna z dívek při čtení nebo vypisování poznámek povzdechla. Kája neustále zvedala hlavu, aby se podívala z okna. Mezitím už sněžit  přestalo. Pomalu se blíží večer. Jezdecký internát Rosenberg zahalil podvečerní soumrak. Krásné zrekonstruovanou fasádu staré hlavní budovy ozařovaly reflektory a z vysokých oken se linulo do ztichlého zámeckého parku teplé světlo, Žákyně a žáci se stáhli do svých pokojů. Byl večerní klid, doba mezi večeří a večerkou, kterou holky a kluci využívaly k učení, čtení, bavení se, hraní nebo k celkovému odpočinku. 

Když se ozvalo zvonění a oznámilo večerku pro nižší ročníky, Benta sebou trhla. ,,To už je tak pozdě ?" zeptala se udiveně.

Kája si unaveně prolnula oči. ,,Mhm" udělala. Čas jít spát. Co se mi doteď nedostalo do mozku, už se do něj stejně nedostane." Odhodlaně zaklapla učebnici fyziky. ,,Hej, mám skvělý nápad!" zvolala náhle. Vstala a zastrčila si učebnici hluboko pod polštář.

,,Věříš tomu že to funguje?" zeptala se Benta s pochybami v hlase.

,,Jasně, takhle to dělala už moje prababička," odvětila Kája. ,,Všechno co je v té knize, se tímhle způsobem dostane přes polštář rovnou do mozku a ve spánku se to tam uloží."

,,Dobrá, když myslíš." Benta si taky zastrčila učebnici fyziky pod polštář. ,,Škodit to v žádném případě nemůže, co?"

,,V žádném případě," odvětila spokojeně Dánka.

,,Víš co ty Kájo?" zeptala se Benta po vyčistění zubů. ,,Tvoje prababička a můj děda by se k sobě určitě dobře hodily."

,,Jak jsi na to přišla?"

,,No můj děda, se vyzná v počasí a tvoje prababička v učení se ve spánku," odpověděla Benta. ,,Jednoduše jsou talenti od přírody!"

****

Tak tohle je konec 1. Kapitoly a doufám že jste si dobře přečetli a že se vám to líbilo,  a těšte se na 2. Kapitolu :D ☺ 

                                                                                                   Děkuju! ☺