"Bože mě je blbě." zaskučí Jesy vedle mě. Nedivím se jí. Potom co do sebe všechno nalila bych měla kocovinu nejméně měsíc!
"Nemáš tolik pít." vypláznu na ní jazyk. Musím říct že mě taky bolí hlava ale nic hroznýho.
"Když si nepila ty tak někdo musel!" rozhodí rukama.
"Nepotřebuji se opít a hlavně tam byl Zayn." zamumlu. A tam byl někdo další kdo vás pozoroval. Řekne mi mé podvědomí.
"Jo je dobře, že jsi nepila." vyhrabe se Jesy z postele a vydá se do koupelny. Jen nad ní pokrčím rameny.
***
Víkend utekl rychle a ten pitomí budík zase zvoní. Zamáčknu ho a jdu do koupelny. Trochu se nalíčím a obléknu si oblečení, které jsem si přichystala už včera večer. Černý jeansy, bílé tílko a šediví cardigan.
Seberu tašku ze země a běžím dolů. Nikoho cestou nepotkám a tak si vezmu v kuchyni jablko, z věšáku seberu bundu nazuji si boty a vlezu do výtahu. Cesta dolů trvá chvíli na recepcí proletím jak vítr a přitom schytám několik nechápavých pohledů.
Cesta do školy trvá chvilku. Před školou čeká Jesy a rozhazuje rukama, když něco vysvětluje osobě na proti ní. Je to Zayn.
"Ahoj." pozdravím je oba.
"Ahoj Perrie." řekne Zayn. Jen se usměju.
"Konečně! Můžeš tady panu dneska mám větší ego než minule vysvětlit že tvoje číslo ze mě nedostane?" vyjekne Jesy. Musím se uchechtnout nad tím oslovením.
"Když je tu, tak mi je jedno jestli mi ho dáš, protože Perrie mi ho dá že?" otočí se Malik na mě.
"Hm..Ne." vypláznu na něj jazyk, vezmu Jesy za rukáv a táhnu jí do školy.
***
"Ještě dvě hodiny.." postěžuje si Jesy a sedne do jedné z lavic vzadu ateliéru kreslení.
"Ty máš dneska náladu.." pokroutím nad ní hlavou. Od rána si pořád jenom stěžuje. I když její stížnosti jsou někdy opravdu vtipné.
"Hm.." zamručí a položí se na lavici. Začne zvonit a do třídy vtrhne učitel.
"Takže každý rok se tu pořádá soutěž prváků v kresbě. Téma je volné. Tak si rozdejte papíry a můžete začít. Teď mě ale omluvte musím jít ještě něco zařídit." s těmi to slovy odejde.
Na stole se mi objeví čistě bílá A4. Zahledím se z okna s obyčejnou tužkou v puse. Venku se to hemží studenty. Ale zaujme mě kudrnatá kštice v davu a vedle ní Zayn. Řeší něco s naším učitelem.
Ani nevím kdy jsem začala kreslit. Nevnímala jsem okolí a ani co maluji. Myslela jsem jenom na jednu osobu, která mi změnila život. Se kterou jsem si psala více jak půl roku. Z přemýšlení mě vytrhne až hlas u mého ucha.
"Musím uznat že umíš malovat." ozve se u mě hlas, který jsem tu čekala nejméně. Probudil mě natolik, že jsem konečně i viděla co maluju.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to Harry z prvního dne na minulé škole. Pamatuji si jako by to bylo včera jak seděl na zábradlí u školy a kolem něj se motala Cara s Tarou a Louisem.
"Em..děkuju." řeknu když si uvědomím že tu pořád je.
"Bože Maliku co tu smrdíš?" řekne otráveně Jesy, když zvedne hlavu od papíru.
"Pro tvou informaci vám připravuju stojany po celý zasraný chodbě kvůli těm vašim výtvorů. Tak moc nečum a čmárej ať to nedělám zbytečně." uměje se Zayn.
"Ty něco děláš? Nemáš horečku?" vyjekne Jesy a sáhne mu na čelo.
"Nešahej na mě!" odstoupí krok do zadu Zayn.
"Tak to nezapomeň všechno podělat a papa." poslala mu vzdušnou pusu a odstrčila ho k odchodu.
"Neboj nepodělám všechno tak jako ty." mrkne na ní. Co to kruci mezi nimi je? Musím se jí na to už zeptat. Zayn i se stojanem odejde na chodbu, kde ho na určeném místě má postavit. Začne ho rozkládat.
"Koukej, jak to teď posere." jen to dořekne stojan se skácí k zemi. To nevydržíme a vybuchneme smíchy. Zayn u toho začne poskakovat a nadávat. Potom se podívá na nás. Nezabíjí jenom nás pohledem ale ještě někoho dalšího co stojí na chodbě. Do učebny dolehne ji trochu jeho chraplavého smíchu.
Píchlo mě u srdce. Chybí mi když mi ráno napsal zprávu a popřál mi hezké ráno. Psal si se mnou když mi bylo nejhůř a vždy mi zlepšil náladu. Zakroutím hlavou a začnu dokončovat to co jsem začala.
Pohled Harryho
Nezapomněla na mě! Se Zaynem jsme dostali za úkol připravit stojany na soutěž o nejhezčí kresbu prváka. Když jsme vcházeli do ateliéru kreslení a já uviděl její blond vlasy srdce mi poskočilo. Když jsem procházel kolem ní uviděl jsem na papíru postavu. Jak jsem si jí tak prohlížel začínalo mi docházet že jsem to já. Takhle jsem vypadal v dobu, kdy k nám nastoupila.
Když jsem viděl Zayna, jak se blíží rychle jsem se od ní odlepil a odnesl několik stojanů na chodbu. Mezitím co se Zayn vevnitř zasekl jsem vytáhl kus fialového papíru a začal psát.
Nezapomněla jsi... Vidět se na tvém papíře a vědět, že na mě myslíš bylo to nejlepší co mě za těch několik měsíců potkalo.
"For when you're lonely and forget who you are I'm missing half of me, when we're apart..."
Přeložím papírek na půl a schovám ho do kapsy v tu dobu kdy Zayn opouští místnost a začne rozdělávat stojan, který se mu po nějaké chvilce složí. Ještě k tomu tam začal poskakovat jak nějaká patnácka, když vidí pavouka. Tomu nejde se nesmát.
"Fakt vtipný...vole." nadává.
Když jsem se uklidnil jsem šel znovu do učebny. Vzal jsem to kolem blondýnky, která mi ukradla srdce. Hodil jsem jí nepozorovaně papírek do tašky a mířil si to ke stojanům.
****
Nový díl is here!!! <3 Doufám, že se vám líbí :))
• Zayn si nedá pokoj :D Hajzlík
• Co říkáte na kresbu? Malovali jste někdy někoho z 1D nebo LM? :O
Já jo a dopadlo docela hrozně :| :D Když tu bude 20 vote přidám je k příštímu dílu :D <3
For when you're lonely and forget who you are I'm missing half of me, when we're apart
=
Když jsi sama a zapomínáš, kdo jsi Postrádám polovinu sebe, když nejsme spolu
