The Forlorn Hope

Prolog

Nikdo netušil že čtvrtá světová vážně začne... no, kdo by to čekal, že? I když, po třetí světové a po rozpadu Spojených států Amerických to asi tak moc nečekané nebylo. V této válce je hlavním strůjcem země, která vznikla ne části území bývalých spojených států zvaná Azgerdia. Azgerdia, už i to jméno naznačuje válečné úmysly.

Jo, neřekl jsem vám to hlavní, většina zemí se po 'Rudé válce' (neoficiální název 3. světové), rozpadla. To víte, když jaderné hlavice vybombardují sídla většiny vlád, tak co jiného by jste čekali? Od Rudé války uběhlo již 96. let, takže by jste čekali nějaký super vymoženosti. Jenže opak je pravdou. Jistě, nějaké vymoženosti z té doby zůstaly, ale pouze bohatým.

Já pocházím ze země, která je Azgerdii asi nejblíže, jmenuje se: Zentaga. A jak už to tak bývá, jsme asi nejvlivnější spojenci Azgerdie. A teď si asi říkáte, jaká byla záminka na vznik války? V té době jsem byl puberťák. Bylo mi patnáct. Celej svět mi byl ukradenej, nic mě nezajímalo. Takže to tak úplně nevím no.

A teď? Válka trvá už čtyři roky. Nejdřív na sebe útočily jenom Azgerdia s Kartanou (což je asi druhá nejvlivnější mocnost), ale potom do toho naverbovali zbytek světa. Nikdo neví jak dlouho to potrvá. Tak dál... síly jsou vyrovnané státy se sice pořád přesouvají od jedné strany k druhé, ale i tak se to vyrovnává.

Já jsem se nechal naverbovat do armády Azgerdie. A co byste čekali? Žil jsem poblíž hlavního města Zentagy: Arklóru a teď když sedím u ohně a poslouchám historky ostatních vojáků a slyším že existuje ,,místo mimo válku..." Nemyslím tím duchovní místo. Ale opravdové místo někde tady v Zentaze... nevěřím tomu. Kdo by taky věřil? Tom nejspíš jo. Tom je tady můj nej kámoš ... možná i jediný. Ale snažím se moc s nikým neskámošit, když vím že hned další den může ten člověk zemřít.

,,To je blbost." Řeknu. ,,Vážně si myslíte že je místo nedotčené válkou? Pitomost. A i kdyby bylo, myslíte že by dokázalo do války nezasahovat tak dlouho? Či nebýt zničeno ať Azgerdií nebo Kartagou?" Pár lidí vydá souhlasný zvuk.

,,Nebuť takový pesimista Darryle." Odpoví po chvíli na moje slova posměšným tónem Jordan. ,,A ty zas nebuď tak velký optimista a nedávej lidem falešný naděje. Jordane." Odpovím mu stejným tónem. A ušklíbnu se.
,,POPLACH!"

******

Není to poprvé ani naposled co krademe zásoby vojsku. Normálně si nás ani nevšimnou. Bohužel dneska máme smůlu. ,,POPLACH!" To slovo je slyšet na míle daleko a mně zalije vlna adrenalinu.

Musím odsud dostat svou jednotku! Ta slova mi znějí v hlavě a vím že přesně to musím udělat. Naučila jsem se totiž důvěřovat svým instinktům. Dřív bych se klidně nechala zatknout a užívala si ten pocit až bych jim zdrhla. Nebo ten pocit když se na mně dívají se strachem v očích.

Jenže to teď nemůžu riskovat. Ví o nás už moc lidí, sice tomu většina nevěří, ale stejně.. nemůžem si dovolit odhalení a publicitu. Poberem ještě něco a vydáme se do noci a na naší základnu. Můj tým je sedmičlený; zrovna teď. Na základně je nás víc o dost víc.

A právě proto tu dneska jsme, nestíháme doplňovat zásoby. A já nemůžu na každou misi. Nebo takhle mohla bych, protože se mi každý bojí odporovat. Jenže i já znám své meze. I když bych chtěla na každou výpravu, nezvládala bych to. Pořád jsem jenom člověk. Přede mnou se objeví kluk přibližně mého věku. Jo, vlastně, je mi devatenáct. Ten kluk nejspíš voják na mně pohlédne, a v jeho očích zajiskří odhodlání.

Pobídnu svůj tým aby si nasedl na koně a dalším gestem naznačím aby jeli že to zvládnu. Koně jsou totiž tišší než stroje, a my musíme být tišší a nenápadní, jak jinak by jsme se dokázali schovávat tak dlouho? Ten kluk má pískový vlasy a světle hnědé oči. S tím se nezdržím dlouho. Prokřupu si prsty a sáhnu si k boku pro dýku. S tou jsem nebojovala už dlouho.

Pocítím známou tíhu ve své ruce a rozmáchnu se. Naštěstí pro něj má dobré reflexi a můj úder vykryje dřevem. Ani nevím kdy se mu objevilo v ruce. Pomyslím si a připravým se na další útok. Já vím. Bojovat dýkou... jak zastaralé. Ale jak jinak chceš bojovat zblízka když jseš holka s klukem co je dvakrát větší než ty?

Udeřím ho plochou stranou do hlavy a no.. skoro ho omráčím. ,,Nasedni!" Poručím mu a on si, zmatený tím že jsem mu něco nakázala, sedne na koně kterého jsem mu ukázala. Ten by se mohl hodit třeba i jako zajatce. A tak nasednu před něj pobídnu koně a rozjezdu se do základny.

Tak jo tohle je takovej menší projekt, tak snad se bude líbit. Jinak omlouvám se za chyby a děkuji za přečtení. Budu ráda za každý komentář a like. A taky za kritiku :D Takže zatím.