Ten kdo stojí v koutě

148 5 0
                                    

Můj milý deníčku, jmenuji se Charlie a je mi šestnáct let. Píši si deník na svém psacím stroji, protože nemám kamarády. Měl jsem. Jednoho. Jmenoval se Michael. Jenže vloni v zimě se zastřelil. Přál bych si, aby mi nechal vzkaz na rozloučenou. Můj sen je stát se spisovatelem. Mám strašně rád anglickou literaturu. Rád se učím a nerad chodím do školy. Šikanují mě. Zrovna jsem vyšel základku a jsem v prváku. Stále nenacházím žádné přátele. Čtvrťáci se tu chovají k ostatním prvákům strašně, ale někteří jsou i srandovní. Měl jsem zrovna dílny, když jeden čtvrťák , Patrick, v nepřítomnosti učitele, se prezentoval, jako opravdový učitel. Dokonce si úhlem namaloval bradku. Samozřejmě jsme se všichni smáli a pak přišel učitel. Byl naštvaný a tak poslal Patricka si sednout. Nevzpomněl si na jméno a tak mu řekl: „Běž si sednout, ty uličníku." Patrick jen odřekl: „Buď mi říkejte Patricku, nebo nijak." Učitel řekl: „ Dobře Nijaku, běž si sednout." Bylo mi ho celkem líto. Moje poslední hodina dne, je literatura. Jakmile jsem vyšel z učebny, jeden čtvrťák mi vzal knihu a roztrhl titulní stranu. Střední je ještě horší než základka. Když se mě zeptají rodiče co se děje, asi jim pravdu neřeknu, protože nechci, aby měli starosti, že bych na tom mohl být znovu zle. Kdyby tu byla moje teta Helen, mohl bych si s ní promluvit. Vím, že by totiž chápala, že jsem šťastný i smutný zároveň a pořád se snažím přijít na to, jak je to možné. Jen doufám, že se brzy s někým spřátelím. Rozhodl jsem se jít na zápas naší školy. Potkal jsem tam Patricka a tak jsem se rozhodl za ním jít. Chudákovi teď všichni říkají Nijaku. „Ahoj Patricku" řekl jsem. „Čau, máš se mnou dílny, viď? Díky, že jsi mi neřekl Nijaku. Lehká noční můra a Ti blbci si myslí, Bůh ví, jak nejsou originální. Přisedneš si, nebo čekáš na kámoše?" zeptal se mě. „Ne, ne, klidně si přisednu" dodal jsem. „Ahoj Sam!" zvolal radostně Patrick. Otočil jsem se a vedle mě stála krásná hnědooká dívka s krátkými hnědými vlasy. „Patriku?" Zeptala se: „Kdo je tohle?" Patrik odpověděl: „Tohle je ..." Nevzpomněl si na mé jméno, tak jsem rychle řekl: „Charlie Kelmeckis, těší mě." „Těší mě Charlie, Sam." Usmál jsem se na ni a podali jsme si ruku. Po zápase jsme se dohodli, že půjdeme do King's. U večeře jsme se bavili. Sam a Patrick seděli vedle sebe a smáli se. „Lidi, zdá se, že jste spolu šťastní. Jak dlouho spolu chodíte?" řekl jsem a oba se začali smát. „On není můj kluk, je to můj nevlastní bratr." Řekla Sam. Usmál jsem se a Patrick mě odvezl domů. Takhle jsem potkal Sam a Patricka. Za pár dní byl ples, šel jsem tam. V průběhu plesu jsem popíjel a stál jsem sám, ostatní tančili. Spustila se jedna veselá píseň a v tom jsem uviděl Sam a Patricka, jak spolu bláznivě tančí. Nazývali to „Tanec z obýváku" Smál jsem se. Pomalu jsem se k nim vydal. Byli tak nadšení, když mě viděli. Začali jsme tančit. Postupně jsem poznával přátele Patricka a Sam. Bohužel všichni byli ve čtvrťáku. Jednou jsem načapal Patricka líbat se s jedním klukem z amerického fotbalového týmu. Zatímco já, zamilován do Sam, jsem si prožil i nucené chození s Mary Elizabeth, Patrickovou kamarádkou. Bylo mi jí líto odmítnout. Chodil jsem na večírky, někdy si dal sušenku s trávou a u toho vzpomínal, jak umřela moje teta Helen. Jednou jsem se pohádal se všemi a byl jsem velice smutný. Naštěstí jsme se potom zase dali dohromady. Pořád jsem psal eseje a četl knihy mimo školní osnovy. Ukázalo se, že náš učitel literatury, je spisovatel. Společně jsme s kamarády dělali na časopisu. Je o hudbě a o Rocky Horror Picture Show, jmenuje se Punkový Rocky. Několikrát jsme se líbali se Sam a až všichni mí přátelé odcházeli na vysokou, byl jsem na tom zase špatně. Pak po pobytu v nemocnici, jsem byl připraven na druhák a hledat si zase nové přátele.

🎉 Dokončil/a jsi příběh The perks of being a wallflower (Ten kdo stojí v koutě) 🎉
The perks of being a wallflower (Ten kdo stojí v koutě)Kde žijí příběhy. Začni objevovat