Prolog

54 6 2
                                    

Tiše šla temnou nocí ven z hradu. Chladný vítr pohazoval s jejími černými vlasy, zastřiženými do podkovy. Pomalým, nejistým krokem se blížila k zakázanému lesu. Čekal tam, zahalený do pláště, černého jako sama noc, se svým až znepokojivě klidným a přísným výrazem. Dívka došla až k němu, zastavila a poklonila se na důkaz důvěry a oddanosti.

"Přišla jsem, jak jste si přál." Promluvila tichým hlasem, se stále skloněnou hlavou.

"Věděl jsem, že je na tebe spoleh." Zazněl do větrné noci hluboký, lehce chraplavý mužský hlas.

Podal jí malou lahvičku, zabalenou do vydělané ovčí kůže, závaznou zlatým provázkem. Dívka ji opatrně uložila do kožené tašky, aby její obsah nepřišel na zmar.

"Víš, jaký je tvůj úkol. Já i můj pán na tebe spoléháme a plně ti důvěřujeme." Domluvil. Otočil se k dívce zády a zmizel v temnotě zakázaného lesa.

Dívka se otočila zády k lesu a pomalým krokem se vracela k hradu. Vešla dovnitř a zamířila do společenské místnosti své koleje. Lahvičku i s jejím tajemným obsahem uschovala do tajné poličky za jeden z obrazů zakladatele této školy. Vrátila obraz na původní místo, vkradla se do dívčích ložnicí, koženou tašku dala pod postel a zalezla do peřin. Moc dobře věděla, že brzy bude muset uskutečnit svůj plán.

××××××××××××××××××××××××××××××××

UwU Doufám, že po tajemném prologu vás moje nová povídka zaujme a budete pokračovat v jejím čtení

Metakashika <3

Noc šeptá její jméno Kde žijí příběhy. Začni objevovat