Noc šeptá její jméno

2.

Marci a Yvette se proplétaly chodbami mezi zmijozelskými dívčími ložnicemi. Na chodbách visely obrazy v rámech z tmavého dřeva, články z Denního Věštce taktéž zarámované a obrazy bývalých ředitelů koleje. Dívky se marně snažily najít dveře s jejich jménem. Došly až ke dveřím na samém konci chodby. Yvette přistoupila ke dveřím a přečetla cedulku se jmény.

"Marci Candyce Newmanová, Yvette Cruisová, Sean Knightley" Poslední jméno přečetla s jistým překvapením v hlase. Obě dívky nevěřícně koukaly na cedulku. Nedokázaly pochopit, proč je tak napsáno klučičí jméno, když byly v dívčích ložnicích.

"Nejspíše se spletli a napsali k nám někoho navíc."  Odvětila Marci. Vzala za železnou kliku u dveří a otevřela je dokořán. Dívky vešly dovnitř, ale šokované se zastavily. Na posteli naproti dveřím seděl jeden ze starších studentů, který byl v Bradavicích také nový, stejně jako Marci a Yvette. U nohou mu ležel otevřený kufr a on v něm něco hledal.

"Promiň, ale nespletl sis náhodou pokoj?" Zeptala se Marci a v jejich hlase byli rozeznatelné rozhořčení.

"Ne nespletl. Na dveřích je napsané moje jméno, takže budu tady v tomhle pokoji." Odsekl mladík s nezájmem. Ani se na ně nepodíval a pokračoval v prohrabávání kufru.

"Ale tohle jsou dívčí koleje." Poznamenala tiše Yvette a přikrčila se za Marciinými zády. Vypadala jako nevinné zvířecí mládě.

"Já vím." Znovu odsekl Sean drzým hlasem. Neobtěžoval se věnovat dívkám sebemenší pozornost. Necítil se dobře, jelikož byl jediný mladík, kterého kvůli nedostatku volních pokojů přeřadili k dívkám.

"Když to víš. Tak co tady děláš?" Zeptala se opět Marci. Přísně se na Seana podívala, skoro jako profesorka McGonagalová, když Nebelvírští studenti něco provedli. Založila ruce v bok a neklidně podupávala.

Sean se na ně konečně otočil. Nadzvedl obočí, jakmile uviděl Marciin "děsuplný" výraz. S těží zadržoval smích.

"Přeřadili mě k dívkám, protože nemají žádné volné pokoje."

"To je skvělé, že tu budeš s námi!" Vyhrkla Yvette, ale jakmile si uvědomila, co udělala, skrčila se opět za Marci. Měla rudé tváře a snažila se skrýt před udivenými pohledy obou svých spolubydlících.

Pro Marci to vše bylo neskutečně vyčerpávající. Nová škola, noví lidé, nové prostředí, nové věci k učení. Zavřela oči a proměnila si kořen nosu.

"Dobrá.... Dobrá, takže tebe přeřadili od kluků, protože tam neměli místo a budeš teď bydlet v pokoji s námi. Mám pravdu?"

"Ano přesně tak."

"A nebudeš dělat žádné problémy?"

"Jistě, že ne. Kdybych nemusel, tak tu ani nejsem. Nechci si znepříjemnit život v tak, už dost nepříjemném pokoji s vámi dvěma."

Marci a Sean se společně bavili o svých bývalých školách, učitelích, kamarádech. Zkrátka o všem možném. Yvette si vybalila věci do skříně a odešla někam ven. Po zbytek dne bylo volno, nemuseli si dělat starosti s učením ani úkoly.

Po večeři se všichni studenti vrátili do svých pokojů. Marci však na večeři nešla. Zavolal si ji k sobě do kabinetu profesor Snape.

Procházela chodbami Bradavického hradu. Cítila příjemný klid po tom co se seznámila s Seanem a zjistila, že jejich společné soužití v jednom pokoji nejspíše nebude zas tak strašlivé. Došla až ke kabinetu, zaklepala na dveře. Zpoza nich se ozvalo nevrlé zamručení.

"Dále....."

Vešla do kabinetu. Profesor seděl za svým stolem, psal něco do knihy v koženém obalu a tvářil se velmi soustředěně. Přistoupila blíže ke stolu a odkašláním upozornila na svou přítomnost. Nebo se o to alespoň pokusila. Snape ji ještě chvíli nevěnoval pozornost, ale pak stejně zvedl hlavu a podíval se dívce do očí.

"Ah....Tak jsi tady."

"Ano, jak jste si přál, ale proč jste si mě zavolal? Mám snad nějaký problém? Nebo to jsou osobní důvody?"

Napjatě stála a očekávala odpověď, nikdy předtím si ji učitelé do kabinetu nevolali. Nebyla problémovou žačkou, spíše naopak.
Přešlapovala z nohy na nohu a občas se podívala jinam, než na kamennou tvář profesora.

"Je to spíše z osobních důvodů. Nic jsi neprovedla, nemám v plánu tě trestat, jen jsem se tě chtěl zeptat na pár věcí, jelikož mi někoho připomínáš. Posaď se prosím."

Ukázal na židli vedle vysoké knihovny, kde byly umístěny knihy O lektvarech a učebnice pro všechny ročníky. Samozřejmě nechyběly knihy O obraně proti černé magii.

Marci se posadila, opřela se o opěrátko a s neustálým pocitem nervozity se koukala na profesora. Proč se jí chce ptát na osobní věci? Vždyť má pověst samotáře, protivy a morouse. Nikdy se se studenty příliš nevybavoval a zrovna když na školu nastoupí ona, tak dostane náladu si povídat.

"Víš, rád bych se tě zeptal kdo je tvoje....."

Heya! :33

Tak to by byla druhá kapitola. Tak na co se podle vás Snape Marci zeptá? XD  ( Žádné úchylárny)

Budu ráda za komentáře, vote a hlavně za čtení :33

•Metakashika•